zdroj – galerie fotek z pergol Linda – Vladeko

Pestrá škála popínavých rostlin

Popínavé rostliny si můžeme rozdělit podle několika různých kritérií. Například na opadavé a neopadavé. Další možností je rozdělení popínavých rostlin na kořenující pnoucí rostliny, ovíjivé pnoucí rostliny, pnoucí dřeviny s úponky, pnoucí dřeviny s terčíky a vzpěrné popínavé dřeviny. Členit se dají také podle místa vysazení, a to na popínavé rostliny vysazené na přímém slunci, v polostínu a ve stínu. Na přímém slunci se například pěstují popínavé růže, vinná réva nebo psí víno. V polostínu má své místo mimo jiné zimolez, ale také hrachor. Ve stínu se nejlépe daří břečťanu, přísavníku pětilistému nebo hortenzii řapíkaté.

Začínáme s pěstováním popínavých rostlin

Dříve než si koupíte svou první sazenici a pustíte se s nadšením do pěstování popínavých rostlin, je dobré promyslet si a případně se poradit s někým zkušenějším o výběru vhodné sazenice a volbě optimálního místa pro vysazení. Ne každá rostlina se hodí pro zakrývání fasád, ne každá je vhodná pro dekorativní mříže. Při samotném výběru rostliny si všímejte jen těch, které jsou patřičně prokořeněné a jejichž kořínky pronikají skrze květináč. Dbejte i na to, aby vybraná rostlina byla dobře a souměrně rozrostlá. Stejně jako je důležitý výběr rostliny, je neméně podstatné vybrat si správné místo pro pěstování. Například některé dřevnaté popínavé rostliny by při bujném porostu mohly poškodit konstrukci zahradní pergoly, nebo jí postupně zcela zničit. Stejně tak je důležité zvolit vhodnou dobu, kdy začít s výsadbou. Obecně platí, že nejlepším časem pro započetí pěstování popínavých rostlin je jaro, případně ještě konec léta, respektive konec prázdnin.

Čemu se při pěstování popínavých rostlin vyvarovat?

Přestože není pěstování popínavých rostlin příliš náročné a může jej zvládnout i méně zběhlý zahradník, je dobré připomenout si pár skutečností, na které je třeba dávat při výsadbě pnoucích rostlin pozor. Například rozhodnete-li se vysadit popínavé rostliny přímo u fasády vašeho domu, musí ta sama být v co nejlepším stavu, protože rostlina je pro fasádu velkou zátěží a poškozenou fasádu by vám některé druhy popínavých rostlin mohly dorazit a definitivně zničit. Pokud máte fasádu zvětralou, byť třeba jen mírně, dobře si výsadbu popínavých rostlin rozmyslete. Odrůdy s přísavníky mohou vrůst do omítky a zničí jí. Také je třeba mít na paměti, že pokud zakryjete fasádu popínavými rostlinami, bude se v dané lokalitě vyskytovat větší množství hmyzu a dle zkušeností některých pěstitelů se do domu porostlého popínavými rostlinami snáze dostanou myši.

Především jde o zahuštěné výsadby, plošné výsadby, půdní pokryv a náhrady trávníků. Jsou odůvodněny tenkrát, je-li dostatek prostředků na výsadbový materiál nebo je-li dostatek, popřípadě přebytek, vlastních výpěstků a zároveň je nedostatek mzdových fondů nebo pracovních sil nebo mechanizačních prostředků na údržbu. Protože tato výsadba plní mnohostranné funkce, musí být přizpůsoben výběr výsadbového materiálu co do velikosti výpěstků i druhové a odrůdové skladbě. Vhodné jsou takové velikosti a sorty, jež po určité době, kterou vyžaduje zapojení porostu, zpravidla jde o dva roky, budou potřebovat již minimální nebo žádnou údržbu. Je dokázáno, že k tomuto účelu nejsou vhodné plazivé pokryvné dřeviny, ale nižší keře ve vhodném sponu (viz stať Racionalizace pěstební činnosti).

Zlepšovací návrh pracovníků podniku SLZ hlavního města Prahy vychází z poznatku, že je možné šetřit náklady na výsadbový materiál, přípravné a výsadbové práce i na technické potřeby metodou využití dřevitých řízků na zahuštěné výsadby keřů. Místo dvouletých až čtyřletých sazenic keřů, které se vysazují do jam obsahu 0,05 – 0,125 m³ s 50 % výměnou půdy při sponu v průměru 3 sazenice na 1 m², přičemž se počítá, že jich 15 až 20 zakoření. Výsadba se podle potřeby odpleveluje a zalévá. Souvislý porost se vytvoří za 3 až 6 let podle intenzity ošetřování. Náklady na založení výsadby se pohybují v poměru hotových výpěstků, vysazovaných klasickým způsobem, k využití dřevitých řízků zhruba 6:1 (51,56 Kčs : 9,20 Kčs . m^-2). Po vyzkoušení na různých lokalitách se ukázala tato metoda vhodná zejména na svazcích podél komunikací.

Ve prospěch hovoří také možnost výsadby dřevitých řízků mezi oka pletiva, kterým jsou chráněny exponované svahy proti půdní erozi.

Výsadby živých plotů a porostů vrb a topolů z dřevitých řízků jsou dávno známé. Jsou to původní metody zakládání živých plotů a prutníků. Novější metoda výsadby topolů na trvalé stanoviště v sadových úpravách je hloubení výsadbových jam vrtáním a sázení hotových výpěstků uhloubeně o 10 až 15% výšky výpěstků (tzn. asi 400 cm vysoký strom do jámy 100 cm hluboké) v normální hlinité půdě. Tím se zajistí lepší zakořenění a větší stabilita stromu. Kořeny je možno silně zkrátit.

Progresívní způsob protierozního ozelenění břehů vodních toků je pokládání rohoží, vyrobených ze živého proutí některých druhů vrb, na upravené svahy. Podobná je ochrana svahu ohroženého erozí hatěmi z živého rostlinného materiálu.

Na terasách se jedná o zpevnění opěrných zídek, svahů a hrází odolnými keřovitými dřevinami a o oddělení odpočivných teras od sousedního území živými ploty nebo nízkými plůtky. Důležitá je i skupinová nebo bodová výsadba vzpřímeně rostoucích a plazivých okrasných dřevin v korunách a na okraji zídek. Pnoucí dřeviny mohou navazovat na stěny přilehlých budov. U odpočinkových koutů je vhodný ojedinělý strom, který poskytne stín.

Malé plochy atriových zahrádek umožňují investovat nejen do nákladnějších přírodních a stavebních hmot, které by byly pro velké zahrady nedostupné, ale také do vzácnějšího rostlinného materiálu. Umožňují také pěstovat vzácné dřeviny, neboť vytvářejí chráněné a přehledné prostředí, kde není velkým problémem upravit vhodně půdu pro několik málo druhů keříků a zpravidla jeden strom, poskytující zastínění, a zřídit vodní prvek pro zvlhčení vzduchu.

Stejně jako kámen, keramika, kov, dřevo a pálená hlína v rozmanitých podobách mohou v atriové zahrádce představovat vzácné, cizokrajné, tvarově a barevně obdivuhodné stromky a keříky skryté tužby a pocity člověka v prostředí, v němž každodenně nebo občas žije.

Pravé střešní zahrady je možné zakládat jen nad budovami, kde bylo pamatováno na nezbytné stavební a konstrukční řešení střešního pláště. Častěji bude možné pěstovat trvalou zeleň na malých plochách rovných střech, balkónů a lodžií v nádobách, které unese konstrukce budovy. Velkou předností je možnost úpravy zeleně do lehkých přenosných, nejlépe dřevěných, popřípadě parapetových vegetačních nádrží. Množství dobrých námětů a konstrukčních pokynů nabízí publikace Tobiášek a kol.: Stavební doplňky zahrady, SZN 1980. Jedná se o mobilní zeleň, která funkčně upravuje obytný prostor a může mít výraznější vliv na příznivě bezprostřední mikroklima. Bude-li zvolena pro výsadbu jednotlivých nádob kompaktněji tvarovaná trvalá zeleň, je možné vytvořit intimní prostor, který je chráněn před silnějším prouděním vzduchu, před hlukem a prachem.

Úvahou, jakou funkci má plnit mobilní zeleň v městském prostředí, přijdeme na to, z čeho se může skládat. Je zřejmé, že na volném prostranství to nemůže být bioklimatická funkce v důsledku omezeného prostoru jak pro kořenový systém výsadby, tak i pro její nadzemní část. Zbývají tedy funkce estetická a psychická, kdy zkrášlující prvek zpříjemňuje pobyt v zastavěném prostředí a má kladný vliv na lidskou psychiku, neboť připomíná lidem jejich sounáležitost s přírodou. V masívních nádobách zde budou tvořit kostru výsadby řidší konifery a ladně tvarované listnáče se zemním balem, doplněné nižšími pestrolistými nebo kvetoucími keři, vysazované z kontejnerů. Do keramických nádob bude možné vysazovat jen ojedinělé dřeviny, doplněné květinovou výzdobou, popřípadě nahrazovanou na zimu vřesovištními a jinými nízkými stálezelenými zimovzdornými rostlinami. Funkci provozně usměrňovací plní mobilní zeleň tím, že je rozmísťována tak, aby vedla chodce i dopravu do provozně usměrněných tras a směrů ke vstupům, přechodům a objektům. Zde se bude jednat rovněž nejen o stabilní, ale často i o přenosné nádoby, které bude vhodné osazovat jednotně kompaktnějšími dřevinami, mezi nimiž budou dominovat vždy některé pyramidální formy jehličnanů. Pro přenosné nádoby nebude na zimovzdornosti tolik záležet, neboť bývá nutno výsadbu na zimu odstranit, protože by nádoby mohl poškodit mráz. Nakonec je to funkce oddělovací, kdy záměrným rozmístěním nádob nebo nádrží a jejich stejnorodým osázením je možné oddělit plochy a prostory různého využití. Výsadby pro tento účel budou výhradně z jednotného materiálu, buď ze sloupovitých konifer a stálezelených listnáčů, nebo z pnoucích keřů na mřížích. Mohou být v lehkých přenosných nádobách ze dřeva, azbestocementu nebo v nádobách z plastických hmot, pokud budou sloužit pro zahradní restaurace, kavárny nebo terasy, nebo v masívních popřípadě stabilních nádržích, osázených jako trvalá, nepřenosná zeleň

Mobilní zeleň z okrasných dřevin se používá již od dávných dob také v intervalech. Půjde většinou o jednotlivé dekorační rostliny v kbelících, často tvarované do pyramid, nebo volně rostoucí keře, podle slohu prostor, které mají zdobit. Také keramické mísy osázené vzácnějšími dřevinami mohou sloužit jako výzdoba vnitřních prostorů.

V každém případě je přesazování vzrostlých stromů a keřů riskantní, jedná-li se o jedince, kteří nebyli v mládí několikrát přesazováni. Takové stromy, neuschnou-li hned po přesazení, zpravidla ze zásobních látek ještě nějaký čas vegetují, pak začnou prosychat a nakonec uschnou. Nejvyšší záruku ujmutí a zdárného dalšího růstu skýtají jen dřeviny školkařsky připravené, 4, 5 až 6krát přesazené, s korunou soustavně řezem upravovanou a nepřerostlou. Když jsou tyto dřeviny přesazovány za pomoci moderních přesazovacích strojů, může být práce efektivní a ekonomicky výhodná.

To ovšem neznamená, že si zahrádkář nemůže přemístit s úspěchem některou oblíbenou vzrostlejší koniferu o pár metrů dále na své zahradě.

Kořeny dřevin rostou v zemi, a tím vzniká nebezpečí, že se o ně málo dbá. Příkladem jsou chodníky, které se asfaltují až ke stromům. Těžké stroje a parkující automobily utužují půdní povrch, který se stává nepropustným pro vodu a vzduch. Bezohledně jsou ničeny partie kořenů při výkopových pracích, mění se hladina podzemní vody. Následky se poznají až za několik let. Připomeňme si v tomto směru dva hlavní úkoly kořenů: příjem živin a příjem vody. Jakmile je půda kolem sacích kořínků vyluhovaná, což se stane během několika málo dnů, rostou kořeny dále a tvoří nové sací kořínky. Vázne-li však z nějakého důvodu růst rostliny, je ohrožen i příjem vody a živin.

Největší nebezpečí představuje nedostatečná výměna plynů. Růst rostliny je možný, jen když mohou kořeny dýchat. Jen půda dostatečně pórovitá umožňuje kořenům dýchání. Nesmíme ji tedy u sazenic při výsadbě nadměrně utužovat přišlápnutím, zejména je-li příliš vlhká. Jinak kořenům napomáháme v růstu kypřením, obohacováním půdy humusem a jinými půdu zlehčujícími substráty, popřípadě vápněním a drenáží.

Kořeny rostou převážně vně obvodu koruny stromů a keřů. Proto musí školkař své výpěstky soustavně přesazovat, aby při dobývání zůstal rostlinám dostatek vláskových kořenů, které na novém stanovišti mohou dále růst. Zbytky silných kořenů nejsou schopny tak rychlé regenerace, jak by bylo po přesazení pro ujmutí výsadby žádoucí. Týká se to hlavně výpěstků prostokořenných, ale také rostlin dobývaných s kořenovým balem. Strom nebo keř, který roste ve školce déle než 3 roky na jednom místě, je brzy pro přesazení nevhodný.

Zdá se, že tato starost odpadá u rostlin pěstovaných v kontejnerech. Tady je však situace ještě horší. Kontejnerové rostliny, které nejsou přesazovány každý rok nebo nejpozději jednou za dva roky, vytvářejí na obvodu kořenového balu kořenovou plsť z již odumřelých vlasových kořínků, jež neměly dostatek prostoru, vzduchu a živin, a tudíž dále neporostou ani ve volné půdě. Jen ojedinělé kořínky regenerují, prorostou tuto plsť a udrží rostlinu při životě. Plsť musíme při výsadbě narušit, aby mohlo co nejvíce nových kořínků pronikat do okolní, humusem obohacené půdy.

Že růst kořenů není vždy souběžný s růstem nadzemní části, je dalším poznatkem v biologii růstu kořenové soustavy. U základu lze často pozorovat, že narostlo mnoho nových kořínků v době, kdy nadzemní část rostliny byla ve vegetačním klidu. Podobně se to děje v celém vegetačním období. Na jaře začíná růst kořenů dříve než růst výhonů. Nejintenzívnější růst kořenů je začátkem května až začátkem června, růst výhonů až od poloviny do konce června. Období sucha v červenci se projeví nejdříve na stagnaci růstu kořenů a teprve později na růstu výhonů, který normálně končí od poloviny až do konce srpna. Růst kořenů dosáhne ještě jednou optima v září a končí začátkem října. Jeden a půl měsíce mají kořeny ještě čas zásobit horní části rostliny vyrobenými látkami, aby vytvořily základ pro jarní rašení. Z toho vyplývá, proč je nejvhodnější doba přesazování brzy na podzim nebo na jaře a pro jehličnany pozdě v létě. To platí i pro rostliny z kontejnerů. Včasná závlaha v obdobích sucha a časově zaměřené přihnojování na růst kořenů jsou také opatření pro správnou přípravu dřevin na přesazování. Stejně tak poznatky z biologie dřevin dokládají, proč není vhodné předčasně dobývání výpěstků k přesazování.