016 010 7 – T. koraiensis; 020 1 – T. occidentalis; 021 5 – T. occidentalis ‛Aurea‛, ‛Columbia‛ a ‛Wareana‛; 021 5 – T. occidentalis ‛Froebelii‛ a ‛Hoveyi‛; 022 4 – T. occidentalis ‛Columba‛, ‛Malonyana‛ a ‛Spiralis‛; 022 4 – T. occidentalis ‛Ellwangeriana‛; 023 4 – T. occidentalis ‛Cloth of Gold‛; 023 7 – T. occidentalis ‛Filiformis‛, ‛Recurva‛, ‛Umbraculifera‛, ‛Wagneriana‛ a ‛Woodwardii‛; 023 2 – T. occidentalis ‛Smaragd‛; 023 2 – T. occidentalis ‛Pendula‛; 024 8 – T. occidentalis ‛Ericoides‛ a ‛Rheingold‛; 025 9 – T. occidentalis ‛Kobold‛, ‛Little Gem‛, ‛Recurva Nana‛ a ‛Tiny Timm‛; 030 4 – T. orientalis; 031 9 – T. orientalis ‛Aurea Nana‛; 040 4 – T. plicata; 050 5 – T. standishii.

Vedlejší sortiment: Výběr dalších kultivarů pěstovaných v našich školkách:

Kultivary nízkého vzrůstu: T. occidentalis ‛Danica‛, ‛Globosa‛, ‛Globosa Nana‛, ‛Gracilis‛, ‛Hetz Midget‛, Little Champion‛, ‛Meineckes Zwerg‛, T. orientalis ‛Minima‛, T. plicata ‛Gracilis‛, ‛Gracilis Aurea‛ a ‛Rogersi‛.

Kultivary vyššího vzrůstu: T. occidentalis ‛Aureo-spicata‛, ‛Douglasii Pyramidalis‛, ‛Elegantissima‛, ‛Emeraude‛, ‛Europa Gold‛, ‛Fastigiata‛, ‛Giganteoides‛, ‛Lori‛, ‛Lutea‛, ‛Holmstrup‛, ‛Rosenthalii‛, ‛Viridis‛, ‛Warreana Lutescens‛, T. orientalis ‛Aurea‛, ‛Elegantissima‛, ‛Magnifica‛, ‛Pyramidalis Aurea‛, ‛Rosedalis Compacta‛, T. plicata ‛Atrovirens‛, ‛Aurescens‛, ‛Dura‛, ‛Excelsa‛, ‛Fastigiata‛, ‛Pendula‛, ‛Semperaurea‛ a ‛Zebrina‛.

Výsadba: Zeravy jsou ve výsadbách sadů a zahrad na ústupu. Rozmanitost sortimentu a nenáročnost na podnebí, polohu a půdu nám však dává možnost širokého uplatnění zeravů kromě na hřbitovech také v historických zahradách, přírodně i architektonicky řešených sadech, v ochranných výsadbách a ve větších i malých zahradách. Uplatníme je tam solitérně, v menších i větších skupinách, jako kulisy, živé ploty, nízké tvary pak jednotlivě na skalkách, na ohraničení cest a záhonů a do nádob mobilní zeleně i jako přenosné dekorační rostliny.

Na živé ploty používáme zpravidla původní druh T. occidentalis, rozmnožovaný ze semene. Můžeme je vysazovat také z výpěstků bez balu jako 1 až 2krát přesazované ve velikostech do 80 cm. Vyrovnanější stříhané ploty vypěstujeme z vegetativně množených výpěstků vzrůstných kultivarů. Válcovité typy, jako T. occidentalis ‛Malonyana‛, u nás často používaný zerav na živé ploty, nevytvářejí rovné stěny, vždy zůstane znát zaoblený tvar jednotlivých rostlin.

Stanoviště pro T. occidentalis a jeho kultivary je nejlepší ve světlé otevřené poloze s půdou vlhkou, chladnější, písčitou až štěrkovitou nebo humózně hlinitou, jen slabě kyselou až alkalickou, třeba i hrubou, nezpracovanou. V kyselých půdách se jim nedaří, můžeme je však vysazovat v městském i průmyslovém prostředí. Prořídnou však v suchém prostředí, nesnášejí solení a konkurenci povrchových kořenů jiných dřevin. Pro T. plicata volíme teplejší a vlhčí polohu, i když půda může být mírně sušší. Musí být ale výživnější, hlubší, hlinitá. Reakce půdy může být kyselá až alkalická. Pro městské prostředí se hodí zerav jen do vysloveně vlhkých míst v parcích a velkých zahradách. T. orientalis a kultivary vysazujeme v teplejší poloze chráněné před mrazivými větry, kde snáší i větší sucho, mohou-li kořeny vniknout hluboko od půd lehčích, hlinitých, písčitých až kamenitých, výhřevných, neutrálních až alkalických. Snáší proto i městské prostředí.

Při zakládání tvarovaných živých plotů volíme pro výpěstky do 80 cm vzdálenost mezi rostlinami 20 až 30 cm, pro vyšší do 150 cm vzdálenost 30 až 50 cm, u vzrostlejších stavíme baly do výsadbové rýhy téměř na doraz, neboť nemůžeme počítat, že by se spodní garnitury rostlin brzy po výsadbě zapojily.

Řez: Šířku stříhaných živých plotů řídíme podle výsadbového materiálu, neboť i když snášejí zeravy velmi dobře řez i případné radikální zmlazení, neobnoví se hluboko zkrácený dolní obrost tak, aby živý plot byl bez vady. Nejštíhlejší ploty vypěstujeme z nejmladších kmínkovitých výpěstků, které již po výsadbě nahoře i po stranách zkracujeme.

Nejen poškozené a přerostlé, ale i zdravé exempláře můžeme na podzim nebo v předjaří zmladit hluboko do starého dřeva. Proschlé odumírající jedince zmlazením již nezachráníme.

Běžně stříháme živé ploty na začátku vegetačního klidu a pak v květnu až červnu. Na jaře u hotových živých plotů, asi 4. rok po výsadbě, můžeme místo stříhání stříkat 0,4 % přípravkem ATRINAL nebo jiným růstovým regulátorem, když mladé výhonky dosáhly asi 5 cm délky. Jinak stříháme špalírkami, nejlépe po dešti, když řezné rány rychle zakryje nová, svěží zeleň.

Mladé výsadby mají někdy na výživných půdách takový start, že je nebezpečí, že terminální výhony zůstanou holé. V tom případě je v létě zkrátíme i s postranními výhonky na nižší rozvětvení, aby se obrost zaplnil. Pozorujeme-li u solitérních jedinců, že se terminální výhon rozdvojuje, vyřízneme konkurenční výhony, aby později pri sněhových kalamitách nenastalo nebezpečí, že by se koruna stromu mohla rozčísnout. Konečně nesmíme opomenout uvolnit včas rostliny, které se začínají tísnit, jinak rychle odumírají spodní větve a rostliny zůstanou trvale obnažené.

Ošetřování: Prosychání zeravů předejdeme za sucha důkladnou závlahou.

Z chorob škodí mladým rostlinám hnědnutí listů a odumírání větviček (Didymascella thujina), proto musíme od července do října opakovat po 14 dnech měďnaté nebo zinečné postřiky. Více škody však nadělají mšice Cynara cupressi a puklice Eulecanium arion, proti kterým bojujeme před rašením a po ukončení vegetace postřiky na bázi minerálních olejů a v červenci proti mladé generaci škůdce organofosfáty. Zakrslé typy těmito škůdci tolik netrpí.

Proti plevelům můžeme použít přípravky na bázi simazinu.

005 010 2 – G. biloba.

Vedlejší sortiment: G. biloba ‛Argenteovariegata‛, ‛Fastigiata‛, ‛Laciniata‛, ‛Pendula‛, ‛Tremonia‛ a ‛St. Cloud‛.

Výsadba: Jediný druh jehličnanů, který se ve školkách pěstuje i ve vysokokmeném tvaru, je G. biloba. Při 8 až 16 cm obvodu kmene musí být alespoň 4x přesazován, má-li být po výsadbě záruka ujmutí. Časté přesazování je podmínkou pro jisté ujmutí výsadby.

Vk můžeme velmi dobře uplatnit jako stromořadí. Většinou však vysazujeme v sadových a zahradních úpravách jen kmínkovité, od země zavětvené tvary, kultivary výhradně solitérně, původní druh i v malých skupinách.

Stanoviště volíme volné, slunné, teplé, s mírně suchou až vlhkou půdou kyselé až alkalické reakce. Obsah vápníku v půdě je žádoucí.

Řez a ošetřování: Kromě vyvětvování alejových stromů a odstraňování dvojáků v koruně jinany neřežeme. Jinan je odolný k městskému prostředí a exhalacím. Nesnáší však zasolení, husté osázení půdy pokryvnými rostlinami a zpevněný povrch půdy.

054 010 4 – C. lusitanica.

Vedlejší sortiment: C. arizonica ‛Conica‛, ‛Fastigiata‛, ‛Sulphurea‛, C. macrocarpa s kultivarem ‛Goldcrest‛, ‛Golden Cone‛, ‛Golden Pillar‛, C. sempervirens s kultivarem ‛Stricta‛, ‛Stricta Aurea‛ a C. bakeri.

Výsadba: V teplejší oblasti můžeme otužilé – ne celoročně pod sklem pěstované – výpěstky vysadit na výhřevné, před mrazivými větry chráněné místo do volného zápoje s jinými jehličnany. Jako módní „pokojové konifery“ jsou i u nás pěstovány barevné kultivary C. macrocarpa, např. ‛Goldcrest‛.

Půdu připravíme propustnou, písčitohumózní až kamenitou, hlinitohumózní, s dostatkem vápníku, lehčí pro pěstování v nádobách.

Řez a ošetřování: Řez zejména u sloupovitých forem není potřeba, jen po silnějším namrznutí odstříháme u větviček hnědé špičky. Rostliny v hustějším zápoji musíme včas uvolnit, jinak postupně ztrácejí spodní garnituru ovětvení. Na zimu obložíme cypřiše listím a ovážeme rákosem proti mrazům pod – 10 °C. Jistější a v botanických zahradách běžné je pěstování v nádobách.

002 010 2 – C. atlantica; 011 2 – C. atlantica ‛Glauca‛; 020 5 – C. brevifolia; 030 2 – C. deodara; 040 2 – C. libani.

Vedlejší sortiment: C. atlantica ‛Aurea‛, ‛Aurea Robusta‛, ‛Compacta‛, ‛Fastigiata‛, ‛Glauca Pendula‛, ‛Pendula‛, C. deodara ‛Aurea‛, ‛Ibridio‛, ‛Golden Horizont‛, ‛Kashmir‛, ‛Pendula‛, ‛Prostrata‛, ‛Repanda‛, ‛Robusta‛, ‛Verticillata Glauca‛, C. libani ‛Sargentii‛ a var. stenocoma.

Výsadba: Většinou získáme pouze výpěstky menších velikostí. Cedry vysazujeme jen v teplejší oblasti v zahradách, výhradně jako solitéry, nízké typy do skalek, na terasy a exkluzívní úpravy atriových zahrad.

Poloha musí být chráněná před mrazivými větry, slunná až polostinná, s propustnou mírně suchou až čerstvou písčitohlinitou až štěrkovitou půdou, slabě kyselou až silně alkalickou, přes pH 7,4. Cedry vyžadují vápník v půdě a snášejí delší období horka a nedostatek vláhy v půdě a ovzduší. Jen C. deodara vyžaduje spíše půdy písčitohumózní a vápníkuprosté, kyselé až neutrální, ale při tom snáší městské prostředí.

Řez a ošetřování: C. atlantica ‛Pendula‛ a ‛Glauca Pendula‛ bývají roubovány nevysoko nad zemí, takže nám nezbývá, než je až do požadované výšky vyvazovat. Jakmile tuto výšku dosáhnou, seřízneme na jaře vrcholek, aby se převislá korunka začala rozvětvovat. Na zimu půdu kolem rostlin pokrýváme. Mladé jedince musíme obvazovat.

051 010 4 – C. decurrens.

Vedlejší sortiment: C. decurrens ‛Aureovariegata‛, ‛Fastigiata‛, ‛Glauca‛, ‛Nana‛, ‛Intricata‛ a ‛Riedt‛.

Výsadba: Výpěstky ze semen, popřípadě roubovance, které jsou sice vzrůstné, ale nebývají tak štíhlé jako semenáče, vysazujeme solitérně nebo v malých skupinách v zahradních a parkových úpravách, z počátku na lehce zastíněném místě v poloze s vyšší vzdušnou vlhkostí do půdy hluboké, čerstvé, hlinitohumózní. Pro roubovance na Thuje orientalis může být poloha i sušší.

Řez a ošetřování: Na zimu chráníme výsadbu proti tuhým mrazům. Je-li vzrostlejší výsadba na vhodném stanovišti, bývá již bezpečně odolná. U roubovaných exemplářů se z počátku nevyhneme menší úpravě tvaru řezem, který pazerav snáší celkem dobře.

206 010 2, 3 – T. americana (‛Nova‛); 020 2, 3, 8 – T. cordata; 030 2, 3, 6 – T. euchlora; 040 2, 3 – T. europaea; 041 2, 3, 6 – T. europ. ‛Pallida‛; 050 2, 3 – T. mongolica; 070 2, 3, 6, 8 – T. platyphylla; 060 2, 3 – T. petiolaris; 080 2, 3, 6 – T. tomentosa, 100/125/150/200/250 cm, 2x přesaz., Vk 180 cm – 5/6/8 cm, Vk 200 cm – 8/10/12/14 cm, 2x přesaz., Vk 220 cm – 12/14/16/18/20/25 cm, 3x přesaz., (8) – 50/70/125 cm, 1x přesaz.

Vedlejší sortiment: T. amurensis, T. chinensis, T. dasystyla, T. flaccida, T.flavescens, T. henryana, T. heterophylla, T. insularis, T. japonica, T. juranyiana, T. mandshurica, T. maximowicziana, T. miqueliana, T. moltkei, T. neglecta, T. oliveri, T. orbicularis, T. platyphylla ‛Aurea‛, ‛Fastigiata‛, ‛Laciniata‛, T. tomentosa ‛Beteramsi‛, ‛Brabant‛, T. tuan a T. varsoviensis.

Výsadba: Školkařsky pěstované lípy pro výsadbu vysazujeme na trvalé stanoviště i jako vzrostlé stromy do obvodu kmene 30 až 40 cm zásadně bez balu, musí být ovšem 4 až 5krát přesazované, tedy s dobře vyvinutým kořenovým systémem s bohatým vlášením. Totéž platí o keřích stromů. Zde norma předepisuje nejméně 5 výhonů, avšak pro sadové i krajinářské úpravy mohou stačit i 3 výhony od země, pokud je zřejmé, že se z nich vyvinou alespoň 3 kmínky, ze kterých později vyrostou vícekmenné stromy. U hotových vysokokmenů dbáme hlavně na rovný kmen, průběžný až do koruny, zakončený vzpřímeným terminálním výhonem. Pro živé ploty a stěny používáme buď mladé, 3leté výpěstky, 1krát přesazované, nebo výpěstky 5leté, 2krát přesazované, kmínkovité, od země zavětvené, popřípadě i starší, 3krát přesazované výpěstky, hustě od země zavětvené, s každoročně sestříhávaným obrostem, vyšší než 125 cm.

Stanoviště volíme pro lípy zpravidla slunné, ač mimo druhy s plstnatým listem (T. tomentosa) snesou i polostín.

Půdy mohou být běžné lehčí i těžší ornice, tedy prokypřené, živné a přiměřeně vlhké.

Lípy vysazujeme hlavně ve větších sadových i krajinářských úpravách, někdy i jednotlivě blízko budov a pomníků. Specifické ekologické požadavky se však pro jednotlivé druhy dost liší a podle toho vybíráme také optimální stanoviště:

T. americana – vysazujeme skupinově, solitérně i jako stromořadí na půdách čerstvých, propustných, písčitých až štěrkovitých i vápenitých. Je citlivá na slehlou půdu, snese úpal, nikoliv sucho.

T. cordata – vysazujeme skupinově, solitérně, v ochranných výsadbách, v historických zahradách, na tvarované živé ploty a stěny a též jako jednotlivé stromy poblíž budov na nádvořích; nikoliv ve městech. Půdy vyžaduje mírně suché až vlhčí, hlinité i jílovité, mohou být i kyselé, raději však alkalické, činné. Nesnáší městskou oblast.

T. euchlora – uplatňujeme skupinově v parcích, jako doprovodnou zeleň komunikací, méně jako alejový strom. Půdy volíme hluboké, čerstvé, nepříliš písčité, neutrální až silně alkalické. Hodí se do města.

T. europaea – využíváme skupinově v sadových úpravách, jako stromořadí v širokých ulicích. Půdy volíme mírně suché až čerstvé, hluboké, hlinité i jílovité. V úzkých ulicích trpí chorobami a škůdci.

T. europaea ‛Pallida‛ – odolnější a vznosnější než původní druh.

T. platyphylla – uplatňujeme jako druh T. cordorata, který však vyžaduje půdy výživné, hluboké, humózně hlinité, dostatečně vlhké. Snáší vápník.

T. tomentosa – vysazujeme skupinově a velmi dobře solitérně i jako městské stromořadí a silniční doprovodnou zeleň. Půdy mohou být čerstvé až mírně suché, slabě kyselé až alkalické. Je to nejodolnější lípa v městském a průmyslovém prostředí, vyžaduje však otevřený půdní povrch, tedy dostatečně velké mísy kolem stromů.

T. petiolaris – vysazujeme vysloveně solitérně jako parkový strom. Je náročnější na teplo o živiny než ostatní druhy lip.

Řez: Při výsadbě zkrátíme až o jednu polovinu slabé a vytáhlé koruny stromků se slabou kořenovou soustavou, přičemž dbáme, aby zůstal na terminálním výhonu pod řezem silný pupen, směřující nad poslední řez ve školce. Konkurenční výhony při tom vyřízneme až na patku. Husté, ve školce pravidelně sestříhávané koruny silnějších stromů jen mírně prosvětlíme. Pokud chceme na trvalém stanovišti vypěstovat z jednokmínkových výpěstků vícekmenné stromy, seřízneme je druhým nebo třetím rokem po výsadbě až na pařez a z narostlých nových výhonů vybereme ty nejvhodnější pro budoucí kmeny. Výborná regenerační schopnost lip nám umožňuje i soustavné zmlazování hlavních druhů silničních stromořadí mimo druh T. tomentosa. Při tom však pamatujeme, že lípy mají málo trvanlivé jádrové dřevo, a že musíme proto každou větší ránu včas ošetřit. Ošetřování památných lip přenecháme profesionálním pracovníkům.

Postranní větve se vyznačují u většiny druhů na volném prostranství výraznou hypotonií, tzn., že se rozvětvuje i spodní část větví, čímž se samovolně vytvářejí malebné, rozložité koruny stromů s větvemi převislými až k zemi. Tím se vysvětluje i schopnost a vhodnost lip pro tvarování živých plotů, stěn a loubí, zelených až k zemi. Tyto stěny stříháme v předjaří a ještě jednou koncem června nebo v červenci.

Ošetřování: Slabší stromky přivážeme po výsadbě ke kůlům, vzrostlejší zakotvíme. Zanedbatelné není ani důkladné zašlemování nově vysázených stromů a keřů, aby styk i vlasových kořenů s vlhkou zemí byl dokonalý.

Půdu kolem stromů a keřů udržujeme v bezplevelném stavu. Zakořeněné výsadby snedou herbicidy na bázi simazinu až do dávky 1 g.m^-2.

Na suchém stanovišti a hlavně ve městech se objevuje na lípách sviluška Tetranychus tiliarius. Postřik akaricidními přípravky přichází většinou pozdě. Neošetřované stromy napadají dřevokazné houby a nektriové usychání větví (Nectria cinabarina), které je zároveň znamením, že nevyhovuje stanoviště.