121 010 5 – K. angustifolia, 20/30/40/50 cm, s balem,

011 5 – K. – ‛Rubra‛, 20/30/40/50 cm, s balem,

020 5 – K. latifolia, 20/30/40/50/60 cm, s balem,

030 5 – K. polifolia, 20/25/30/45 cm, s balem.

Vedlejší sortiment: K. angustifolia ‛Candida‛, ‛Nana‛, ‛Ovata‛, ‛Rosea‛, K. carolina, K. latifolia ‛Alba‛, ‛Myrtifolia‛, ‛Rosea‛, ‛Rubra‛ a K. microphylla.

Výsadba: Rostliny s rašelinovým balem, vícekrát přesazované, vysazujeme spolu s pěnišníky v srpnu až září nebo na jaře ve stálezelených zahradách, ve vřesovištích, nebo větší alpína se silikátovým podkladem nebo v malých zahradách na rašelinové záhony. Stanoviště vybereme závětrné a světlé.

Vhodná pro všechny druhy je půda rašelinná i jiná půda bohatá na humus, kyselé až slabě kyselé reakce, čerstvá až vlhká. Mamota není totiž odkázána jen na rašelinné nebo slatinné půdy, ale roste dobře i na půdách písčitých, humózně hlinitých, pokud jsou dostatečně vlhké.

Řez a ošetřování: Hotové školkařské výpěstky mamoty, vysázené na trvalé stanoviště, nevyžadují již žádný řez. Musíme s nimi zacházet opatrně, neboť jsou dost lámavé. Po výsadbě pokryjeme povrch půdy kolem keřů slabou vrstvou listí nebo ho osázíme nízkými mělce kořenícími trvalkami vyžadujícími kyselou půdu.

Když mamoty v letech po výsadbě nepřirůstají, není to namrzáním, jak bychom se domnívali, neboť zdravé rostliny snášejí běžné zimy celkem dobře, ale je to znamení, že jim nevyhovuje prostředí. Pak je raději přesadíme na vhodnější místo s čerstvou půdou.

111 010 5 – I. altaclarensis, 40/60/80/100 cm,

020 5 – I. – aquifolium, 40/60/80/100 cm,

021 5 – I. – ‛Alaska‛, ‛Atlas‛, ‛J. C. van Tol‛, ‛Pyramidalis‛,

40/60/80/100 cm,

022 5 – I. – ‛Golden King‛, ‛Mme Briot‛, 30/40/50/60/80 cm,

030 5 – I. crenata, 30/40/50/60/80 cm,

031 5 – I. – ‛Convexa‛, ‛Golden Gem‛, ‛Stokes‛, 25/30/40/50 cm,

040 5 – I. opaca, 40/60/80/100 cm,

050 5 – I. perado, 40/60/80/100 cm,

060 5 – I. pernyi, 30/40/50/60/80 cm,

070 5 – I. serrata, 40/60/80/100 cm,

080 5 – I. verticillata, 60/80/100/125 cm.

Vedlejší sortiment: Kultivary pěstované v současné době ve školkách: Ilex altaclarensis ‛Cameliaefolia‛, ‛Golden King‛, ‛Purple Shaft‛, ‛Silver Sentinel‛, a ‛Wilsonii‛, Ilex aquifolium ‛Albomarginata‛, ‛Argenteomarginata‛, ‛Aureaomarginata‛, ‛Bacciflava‛, ‛Crispa‛ (calamistrata), ‛Fructo Luteo‛, ‛Ferox‛, ‛Ferox Aurea‛, ‛Myrtifolia‛, ‛Ovata Aurea‛ a ‛Pendula‛, Ilex crenata ‛Bruns‛, ‛Hetzii‛, ‛Rotundifolia‛ a ‛Zwischenahn‛, J. meservae, ‛Blue Angel‛, ‛Blue Prince‛ a ‛Blue Princess‛.

Ostatní druhy: I. aquipernyi, I. glabra, I. latifolia, I. pernyi var. veitchii, I. yunnanensis a druh opadavý I. laevigata.

Výsadba: Kromě uvedených velikostí školkařského sortimentu můžeme vysazovat solitérní rostliny vzrůstných druhů cesmíny ve výškách do 175 cm 3krát přesazované, do 225 cm 4krát přesazované a do 350 cm nejméně 5krát přesazované, např. kultivar I. aquifolium ‛J. C. van Tol‛. U nás se tyto velikosti vyskytují jen výjimečně. Ve školkách severozápadní Evropy však patří ke stálému sortimentu velkých podniků. Široké sortimenty se však zužují. Školky Hillier ve Winchesteru (Anglie) vedly ještě v r. 1972 158 druhů a kultivarů cesmíny, z nichž bylo 108 v zásobě k prodeji. Dnes však pěstují jen běžný sortiment:

Pro zahrady a sadové úpravy v našich podnebních a půdních podmínkách plně vystačíme s výše uvedeným sortimentem. Pro sbírkové účely najdeme ovšem daleko větší množství dalších druhů a kultivarů.

Cesmíny u nás vysazujeme převážně solitérně nebo ve dvojicích u vchodů, pomníků a vjezdů do zahrad a parků. Své uplatnění mají v malých samostatných skupinách v sadových úpravách, jako pozadí kvetoucích keřů, např. azalky, tvoří kostru stálezelených zahradních úprav u historických budov, v parcích jako podrost vyšším stromům a jako stálezelené volně rostoucí živé ploty.

Vzrůstné kultivary I. aquifolium, jako např. ‛J. C. van Tol‛, ‛Pyramidalis‛, a nízké kultivary I. crenata můžeme také pěstovat ve větších nádobách jako dekorační rostliny. K tomu účelu vybereme již ve školce ve volné půdě řezem připravené kompaktní souměrné jedince, které přesadíme nejlépe do dubových kbelíků. Spolu s jinými stálezelenými jehličnany a listnáči je můžeme vysazovat též do velkých ozdobných nádob jako mobilní zeleň pro stinná místa v exkluzívním prostředí hotelů, v lázních apod.

Opadavé druhy uplatníme solitérně v zahradních úpravách. I. verticillata též pěstujeme pro řez větviček s hezkými plody, pokud získáme rostliny samčí i samičí. To platí i pro stálezelené druhy s výjimkou několika kultivarů, mezi nimiž jsou z běžných ‛Alaska‛, ‛J. C. van Tol‛ a ‛Pyramidalis‛, jejichž květy jsou mnohomanželné, a plodí tudíž dost bohatě i v solitérní výsadbě.

Všem druhům cesmíny vyhovuje stanoviště polostinné, opadavým druhům i stanoviště slunné. Pokud je místo dostatečně vlhké, vyhovuje i druhům I. crenata a I. pernyi. Pro původní druhy I. opaca a I. aquifolium může být vhodné stanoviště i v plném stínu budov. Polohu vybereme chráněnou před mrazivými a vysušujícími větry, což platí zejména pro pestrolisté kultivary. Půdu volíme vlhčí, výživnou, humózní, písčitou až těžší hlinitou, ne suchou ani příliš mokrou. I. aquifolium a ostatní vzrůstné druhy a kultivary snesou i půdy slabě alkalické. Jen I. crenata vyžaduje neutrální až slabě kyselé půdy.

Nejdůležitější je pro všechny vyšší vzdušná vlhkost, protože pokud je nízká, opadává v zimním období mnoho listí.

Cesmíny můžeme přesazovat od září po celý podzim a při otevřené půdě i v zimním období, pokud mají pevné zemní baly. Mladší rostliny vysazujeme raději v předjaří až do rašení nových výhonů. Pokud přesazujeme cesmíny do tří let po výsadbě, ujímají se celkem bezpečně i vzrostlé exempláře. Musíme však dbát, abychom je vydobyli s pevným a vlhkým zemním balem, který nesmí během delší přepravy na nové stanoviště přeschnout.

Řez: Cesmíny na trvalém stanovišti v zahradních a parkových úpravách řez nevyžadují. Jen po tuhých zimách, když jsou poškozeny nejen listy, ale celé části větví, musíme je seříznout až na zdravé dřevo, přičemž dbáme, abychom šetřili všechny mladé výhony a listy, které zůstaly nenamrzlé. Radikální zmlazení cesmíny špatně snášejí. Po silném zmlazení trvá i několik let, než znovu dobře obrostou.

Když potřebujeme upravit tvar rostlin, ať již živých plotů nebo rostlin dekoračních, řežeme vždy zahradnickými nůžkami, a to tak, aby část olistěného letorostu zůstala stát. Nikdy nepoužíváme při stříhání cesmín špalírky. Nejvhodnější doba pro tento řez je od konce srpna do poloviny září. Řežeme-li v zimním období větší množství delších větviček s plody nebo pro vazačské účely a dekoraci, musíme počítat s tím, že vzhled a souměrný růst narušíme.

Ošetřování: Mladou výsadbu chráníme před promrzáním kořenové soustavy pokrývkou půdy. V létě a na podzim dbáme, aby cesmíny měly dostatek půdní i vzdušné vlhkosti. Ustálené mokro jim však škodí. Pokud vysazujeme na slunných místech, musíme rostliny po výsadbě chránit před zimním sluncem, pestrolisté kultivary i v pozdějších letech.

Choroby a škůdci se objevují na cesmínách jen ojediněle. Někdy to bývá obaleč Rhopobota naevana, vrtalka Phytomyza ilicis, která jako podkopěnka poškozuje list, a puklice Phenacoccus aceris bez štítku, na spodní straně listů moučnatě bíle pudrovaná. Proti těmto škůdcům pomůže postřik začátkem května přípravkem ULTRACID. Proti zaplevelení můžeme použít přípravky na bázi simazinu ve standardní dávce 1 g.m^-2.

Exhalace cesmínám mnoho neškodí, spíše nesnášejí suché městské prostředí.

024 010 5 – B. microphylla, 20/25/30/40 cm, s balem,

020 5 – B. sempervirens, 15/20/25/30/40 cm, bez balu,

30/40/50/60/80/100 cm, volně rostoucí keře s balem,

021 5 – B. – ‛Angustifolia‛, 30/40 cm, s balem,

– B. – ‛Argenteo-variegata‛, 20/25/30/40 cm, s balem,

022 5 – B. – ‛Suffruticosa‛, 10/15/20 cm, 1letý, bez balu,

B. – pyramidy stříhané, 40/50/60/7080/100 cm, s balem,

B. – koule stříhané, 20/25/30/40/50 cm, s balem.

Vedelejší sortiment: B. balearica, B. microphylla var. japonica a var. sinica, B. sempervirens var. arborescens, ‛Aurea-variegata‛, ‛Bullata‛, ‛Glauca‛, ‛Handsworthiensis‛, ‛Myrtifolia‛, ‛Rosmarinifolia‛ a ‛Rotundifolia‛, a B. wallichiana‛.

Výsadba: Pro stříhané plůtky barokních parter a nízké obruby hrobových výsadeb a květinových záhonků ve starých zahradách vysazujeme sazenice B. sempervirens a jeho kultivaru ‛Suffruticosa‛ bez balu. To neznamená, že bychom museli všechnu půdu z kořenů vyklepat, ale naopak šetrným zacházením se sazenicemi si zajistíme stoprocentní ujmutí výsadby. Mezery vzniklé neujmutím některým sazenic se jen obtížně vylepšují dosadbou. Na 1 m plůtku nebo obruby sázíme podle velikosti 6 až 12 sazenic. Tyto sazenice stavíme podle šňůry do rýčem odpíchnutých rýh, přihrneme a přišlápneme.

Volně rostlé keře s balem uplatníme v parkových a zahradních úpravách jako podrost vyšších stromů, na okraje skupin vyšších dřevin nebo jako kulisy poblíž budov. Stále je také vysazujeme do předzahrádek starých chalup a selských stavení.

Přísně stříhané tvary jsou již vzácnějším výsadbovým materiálem, který používáme hlavně při rekonstrukcích historických zahrad. Velmi dobře se hodí jako dekorační rostliny, pěstované v kbelících a jiných nádobách.

Zimostrázu vyhovuje každá běžná půda, alkalická a kyselejší, na výsluní i v polostínu, pokud udrží dostatek vláhy.

Řez: Od pěstování přísně stříhaných obrub, plůtků a tvarů se hodně upouštělo od let před 2. světovou válkou pro pracnost stříhaní a změnu zahradních slohů.

Se současným rozvojem mechanizace zahradnických prací můžeme používat strojní plotové nůžky, takže náročnost na ruční práci již není pro pěstování těchto vděčných stálezelených dřevin rozhodující.

Běžné plůtky můžeme stříhat od konce května do července a podle potřeby i v předjaří, tedy 2 až 3krát za rok. Když plůtky přerostou požadovanou velikost a jsou již nevzhledné, můžeme je v předjaří sestříhat až do starého dřeva. Spolehlivě znovu obrazí a vydrží několik dalších let. Plůtky silně namrzlé nebo nevyrovnané v nestejných půdních podmínkách musíme obnovit.

Ošetřování: Zimostráz odnímá z půdy velké množství živin a vláhy. Kde záleží na dobrém vzůrstu keřů, přihnojíme kombinovaným hnojivem a občasnou důkladnou závlahou, zejména u podrostových výsadeb.

Plevelem Buxus mnoho netrpí, neboť svým vzrůstem nenechává pod keřem světlo ani vláhu a živiny. Okolí skupin můžeme udržovat bezplevelné použitím herbicidů na bázi simazinu.

Na sušším stanovišti bývají keře napadány merou zimostrázovou (Psylla buxi) a bejlomorkou zimostrázovou (Monartropalpus buxi). Postřikem systémovými insekticidy od poloviny května do konce června, popřípadě častějším ostrým postřikem závlahovou hadicí, se těchto škůdců snadno zbavíme. Puklicemi trpí zimostráz při nedostatečných růstových podmínkách.

B. balearica, B. sempervirens ‛Rosmarinifolia‛ a B. wallichiana musíme chránit proti mrazům a zimnímu slunci.