004 010 4 – C. japonica,

011 7 – C. japonica ‛Bandaj-sugi‛, ‛Indai-sugi‛.

Vedlejší sortiment: Zakrslé formy: C. japonica ‛Comparessa‛, ‛Globosa‛, ‛Globosa Nana‛, ‛Monstrosa ‛Nana‛, ‛Nana‛, ‛Pygmaea‛, ‛Spiralis‛ a ‛Vilmoriniana‛.

Vzrůstnější formy: C. japonica ‛Albospica‛, ‛Cristata‛, ‛Dacrydioides‛, ‛Elegans‛, ‛Lobbii‛ a ‛Pyramidata‛.

Výsadba: Vzrůstné typy můžeme vysazovat v náročnějších parkových úpravách, v teplejší, avšak vlhčí poloze, popřípadě v blízkosti vodních ploch, na stanoviště chráněné před mrazivými větry ve volném zápoji s jinými jehličnany. Kultivary jsou choulostivější, stejně tak i zakrslé formy. Zakrslé kryptomerie jsou nyní módními dřevinami, které pro jejich exotičnost uplatníme jen v zahradách na skalkách, zídkách a terasách, v miniaturních, japonských a atriových zahrádkách a velmi dobře v nejrůznějších keramických nádobách jako dekorační, popřípadě bonsajové rostliny, hlavně mostrózní typy.

Půdu pro nízké kultivary připravíme humózní, písčitohlinitou, kyselou až neutrální. Pro vzůrstnější druhy, pěstované ve volné půdě, volíme půdy hluboké, hlinitopísčité, vlhké, slabě kyselé až slabě alkalické, s malým obsahem vápníku.

Řez a ošetřování: Po výsadbě udržujeme stálou vlhkost půdy a ovzduší také mulčováním půdy kolem rostlin. Také proti hlubokému promrzání pokryjeme na zimu půdu nové výsasdby. Mladé rostliny, zejména na exponovaných místech, ovážeme nebo obložíme chvojím.

Řez u zdravých, nenamrzlých rostlin není potřeba, přestože snesou i zmlazení na pařez, ze kterého snadno obrážejí. Tento zákrok je však při zahradní kultuře bezúčelný. Silně namrzlí jedinci již neobrostou.

003 010 1 – Ch. lawsoniana; 011 4 – Ch. lawsoniana ‛Alumii‛, ‛Columnaris‛; 011 2 – Ch. lawsoniana ‛Ellwoodii‛, ‛Fletcheri‛, ‛Lane‛; 011 4 – Ch. lawsoniana ‛Glauca‛, ‛Triomf van Boskoop‛; 012 6 – Ch. lawsoniana ‛Blomii‛; 012 4 – Ch. lawsoniana ‛Bruinii‛; 012 4 – Ch. lawsoniana ‛Golden Wonder‛, ‛Wisselii‛; 012 4 – Ch. lawsoniana ‛Intertexta‛; 013 9 – Ch. lawsoniana ‛Minima Glauca‛; 020 4 – Ch. nootkatensis; 021 4 – Ch. nootkatensis ‛Argenteovariegata‛, ‛Glauca‛, ‛Lutea‛, ‛Viridis‛; 022 4 – Ch. nootkatensis ‛Pendula‛; 030 5 – Ch. obtusa; 031 4 – Ch. obtusa ‛Aurea‛; 032 8 – Ch. obtusa ‛Crippsii‛; 032 7 – Ch. obtusa ‛Graciosa‛, ‛Tetragona Aurea‛; 033 7 – Ch. obtusa ‛Nana Gracilis‛; 040 1 – Ch. pisifera; 041 9 – Ch. pisifera ‛Nana Aurea‛, ‛Plumosa Compressa‛, ‛Plumosa Nana‛; 043 8 – Ch. pisifera ‛Squarrosa Boulevard‛; 050 5 – Ch. thyoides; 051 3 – Ch. thyoides ‛Andelyensis‛.

Vedlejší sortiment: Výběr odrůd v současné době pěstovaných ve školkách (velmi mnoho odrůd popisovaných v dendrologické literatuře již dnes existuje nejvýše v herbářích):

Ch. lawsoniana ‛Albospica‛, ‛Alumigold‛, ‛Alumii Magnifica‛, ‛Argenteovariegata‛, ‛Aurea Densa‛, ‛Aureovariegata‛, ‛Barabits Glauca‛, ‛Blue Surprise‛, ‛Caudata‛, ‛Chilsworth Silver‛, ‛Duncanii‛, ‛Ellwoodii Aurea‛, ‛Ellwoodii Glauca‛, ‛Elwoodii Gold‛, ‛Ellwoodii Pillar‛, ‛Ellwood‛s White‛, ‛Felix‛, ‛Feliformis‛, ‛Fletcher‛s White‛, ‛Forsteckensis‛, ‛Golden King‛, ‛Golden Triumph‛, ‛Gnom‛, ‛Graysleris‛, ‛Kelleris Gold‛, ‛Kilmacurragh‛, ‛Melfardii‛, ‛Minima‛, ‛Minima Aurea‛, ‛Nana Argentea‛, ‛Nidiformis‛, ‛Pembury Blue‛, ‛Pendula‛, ‛Pottenii‛, ‛Pygmaea Argentea‛, ‛Pyramidalis Alba‛, ‛Robusta Glauca‛, ‛Smithii‛, ‛Stardust‛, ‛Stewartii‛, ‛Tamariscifolia‛, ‛Tharandtensis Caesia‛, ‛Versicolor‛, ‛White Spot‛, ‛Wisselii Nana‛, ‛Witzeliana‛ a ‛Youngi‛.

Ch. nootkatensis ‛Aureovariegata‛, ‛Compacta‛, ‛Ericoides‛, ‛Pendula Variegata‛, ‛Tatra‛ a ‛Variegata‛.

Ch. obtusa ‛Albospica‛, ‛Caespitosa‛, ‛Chabo-yadari‛, ‛Compacta‛, ‛Contorta‛, ‛Concorta Minima‛, ‛Densa‛, ‛Coralliformis‛, ‛Ericoides‛, ‛Filicoides‛, ‛Flabelliformis‛, ‛Fontana‛, ‛Goldspire‛, ‛Gracilis‛, ‛Hage‛, ‛Juniperoides‛, ‛Juniperoides Compacta‛, ‛Kosteri‛, ‛Lutea Nova‛, ‛Lycopioides‛, ‛Lycopioides Aurea‛, ‛Mariesii‛, ‛Minima‛, ‛Nana‛, ‛Nana Pyramidalis‛, ‛Opal‛, ‛Pygmaea‛, ‛Repens‛, ‛Tempelhof‛ a ‛Tatsunami‛.

Ch. pisifera ‛Aurea‛, ‛Filifera‛, ‛Filifera Gracilis‛, ‛Filifera Nana Aurea‛, ‛Filifera Sungold‛, ‛Goldspangle‛, ‛Nana‛, ‛Nana Albovariegata‛, ‛Plumosa‛, ‛Plumosa Albospica‛, ‛Plumosa Pygmaea‛, ‛Plumosa Variegata‛, ‛Snow‛, ‛Squarrosa‛, ‛Squarrosa Aurea‛, ‛Squarrosa Dumosa‛, ‛Squarrosa Intermedia‛, ‛Squarrosa Lombarts‛, ‛Squarrosa Lutea‛ a ‛Squarrosa Suphurea‛.

Ch. thyoides ‛Aurea‛, ‛Ericoides‛, ‛Nana‛ a ‛Glauca‛.

Výsadba: Školkařské výpěstky menších velikostí – vzrůstných forem asi do 125 cm a nízkých forem asi do 125 cm a nízkých forem do 60 cm – jsou dodávány převážně v kontejnerech od 2 do 12 litrů. Vzrostlejší exempláře se dodávají se zemním balem z volné půdy. Jsou-li pravidelně přesazované, drží velmi dobře bal i 30leté rostliny. Cypřišky s úspěchem vysazujeme od poloviny srpna do poloviny října, choulostivé druhy pak v předjaří a kontejnerované až do podzimu.

Přestože je tento rod co do růstových forem a vybarvení velmi variabilní, jsou cypřišky u nás pro veřejnou zeleň málo významné. Uplatňujeme je především v zahradních úpravách, na hřbitovech, v mobilní zeleni, v atriových zahradách a předzahrádkách, jako živé ploty a zřídka v parkových úpravách solitérně nebo ve skupinách. Výběr odrůd je obtížný, neboť u novějších kultivarů neznáme ještě jejich konečnou velikost a tvar. Např. kultivar ‛Boulevard‛, velmi efektní a soustavně nabízený zahrádkářům jako zakrslá dřevina pro skalky, vyroste do výšky přes 5 m. Při výběru efektních forem bychom měli také pamatovat, že juvenilní formy (převážně s jehlicovitým olistěním) jsou málo v létě i v zimě odolné k úpalu a snadno namrzají. Pokud chceme vysazovat cypřišky v parkových úpravách, vystačíme většinou se školkařským sortimentem. Vedlejší sortiment je z převážné části určen milovníkům pestrých jehličnatých dřevin a méně zkušení by se mohli řídit pravidlem, že čím slaběji rostoucí kultivar, tím náročnější je jeho pěstování.

Na stanoviště jsou Ch. lawsoniana a jeho kultivary velmi přizpůsobivé. Vyhovují jim půdy mírně suché až vlhké, písčitohumózní, štěrkovité a hlinité, s obsahem vápníku. V zasolených půdách nerostou. Poloha může být i zastíněná, pro juvenilní a žlutopestré kultivary je to přímo nutné.

Ch. nootkatensis s kultivary také nejsou náročné. Čerstvé písčité až štěrkovité půdy jim postačí, nejsou-li k dispozici humózně hlinité. Hlavní je dostatek půdní a vzdušné vlhkosti. Nesnášejí zpevněný povrch půdy, avšak daří se jim i v městském prostředí.

Pro Ch. obtusa vyhledáme chladnější polohu s vlhkým ovzduším v teplejší oblasti. Vysazujeme je do půd kyprých, hlinitohumózních, kyselých až slabě alkalických. Nesnášejí úpal a suchý vzduch ani suchou půdu, zejména zakrslé formy sázíme vždy jen do polostínu.

Ch. pisifera vysazujeme do poloh odvrácených od jižního oslunění, s vlhkými písčitohumózními až písčitohlinitými půdami kyselými až slabě alkalickými. Typy ‛Filifera‛ snášejí exhalace, ‛Plumosa‛ naopak exhalace nesnášejí. Typy ‛Squarrosa‛ nesnášejí sucho, zasolení škodí všem.

Pro Ch. thyoides musíme připravit půdu výživnou, vlhkou, písčitohumózní.

Řez: U mladých, bujně rostoucích cypřišků zkracujeme v červnu až červenci terminální i postranní výhony, chceme-li mít kompaktní, nerozklesávající, proti sněhu a námraze odolné stromy. Poměrně vzácně vysazované cypřiškové ploty, zpravidla to bývá Ch. lawsoniana ‛Alumii‛ nebo ‛Columnaris‛, stříháme v předjaří, popřípadě ještě jednou během léta. Někdy vysazujeme takové ploty i z dalších odrůd, jako jsou ‛Spek‛, ‛Stewartii‛ a Ch. pisifera ‛Plumosa‛ pro řez chvojí do smuteční vazby. Zde samozřejmě nestříháme krátké větvičky špalírkami, ale zahradnickými nůžkami. Chceme-li udržet zakrslý růst nízkých forem, musíme v srpnu nebo v březnu zkrátit všechny výhony, prorážející do původního druhu.

Ošetřování: Po výsadbě pokryjeme půdu kolem rostlin pokud možno rašelinou nebo jiným humózním materiálem, který upravuje správnou reakci půdy a zabraňuje vysychání. Během léta udržujeme dostatečnou vláhu a před zámrazem důkladně zavlažíme výsadby ještě jednou.

Cypřišky trpí v sušších polohách sviluškou Paratetranychus ununguis. V tom případě je stříkáme od května do června systémovými Demeton-, Dimethoat- nebo Phosphamidon- preparáty, popřípadě speciálními postřiky. Příčina úhynu slabších kontejnerových rostlin může být plíseň Phytophthora cinnamomi a kořenech a na kořenovém krčku, kterou se nakazily výpěstky již ve školce. V tomto případě již není rostlinám pomoci. Jinými chorobami nebo štítěnkami trpí cypřišky jen vzácně.

051 010 4 – C. decurrens.

Vedlejší sortiment: C. decurrens ‛Aureovariegata‛, ‛Fastigiata‛, ‛Glauca‛, ‛Nana‛, ‛Intricata‛ a ‛Riedt‛.

Výsadba: Výpěstky ze semen, popřípadě roubovance, které jsou sice vzrůstné, ale nebývají tak štíhlé jako semenáče, vysazujeme solitérně nebo v malých skupinách v zahradních a parkových úpravách, z počátku na lehce zastíněném místě v poloze s vyšší vzdušnou vlhkostí do půdy hluboké, čerstvé, hlinitohumózní. Pro roubovance na Thuje orientalis může být poloha i sušší.

Řez a ošetřování: Na zimu chráníme výsadbu proti tuhým mrazům. Je-li vzrostlejší výsadba na vhodném stanovišti, bývá již bezpečně odolná. U roubovaných exemplářů se z počátku nevyhneme menší úpravě tvaru řezem, který pazerav snáší celkem dobře.

186 010 1 – S. canadensis, 80/125/175 cm,

011 1 – S. – ‛Aurea‛, 60/80/100/150 cm,

012 1 – S. – ‛Maxima‛, 80/125/175 cm,

020 1 – S. nigra, 60/100/150/200 cm,

021 1 – S. – ‛Aurea‛, 60/80/100/150 cm,

022 1 – S. – ‛Laciniata‛, 60/80/100/150 cm,

030 1 – S. racemosa, 60/100/150/200 cm,

031 1 – S. – ‛Aurea‛, ‛Laciniata‛, 60/100/150 cm,

032 1 – S. – ‛Plumosa Aurea‛, 40/60/80/100 cm.

Vedlejší sortinemnt: S. callicarpa, S. glauca, S. kamtschatica, S. melanocarpa, S. microbotrys, S. nigra ‛Alba‛, ‛Albovariegata‛, ‛Aureomarginata‛, ‛Linearis‛, ‛Marginata‛, ‛Nana‛, ‛Pyramidalis‛ a několik selekcí plodonosných, S. racemosa ‛Moerheimii‛, ‛Plumosa‛, ‛Tenufolia‛ a S. sieboldiana.

Výsadba: U původních druhů dáme přednost výpěstkům ze semen. Z těchto druhů ve velkém vysazujeme S. nigra a S. racemosa jako pionýrské a meliorační dřeviny na výpěstky, do ochranných pásem, ptačích remízů a lesoparků. Jejich kultivary a S. canadensis s kultivary uplatníme v sadových a zahradních úpravách solitérně, ve skupinách a jako krycí i výplňkové dřeviny. S. racemosa velmi dobře upotřebíme na křemičitých půdách, také jako dálniční zeleň, na okrajích vyšších porostů i jako podrost.

Všechny bezy můžeme vysazovat ve všech polohách na všechny výživné vlhčí půdy, jen S. racemosa je spíše vápnostřežnou dřevinou a zvláště pro jeho kultivary vybíráme poněkud chráněné stanoviště stejně jako pro S. glauca, aby tyto druhy nenamrzaly.

Řez a ošetřování: Při výsadbě zarovnáme kořeny a mírně zkrátíme letorosty. Druhým rokem po výsadbě seřízneme keře původních druhů hluboko k zemi a dosáhneme takto keřů s dobře větvenou základní kostrou. Jen u slaběji rostoucích kultivarů neřežeme příliš hluboko, neboť zde není účelem získat silné rozvětvení. V pozdějších letech můžeme bezy podle potřeby radikálně zmladit, avšak u S. canadensis musíme počítat s větší tvorbou kořenových výmladků a u S. racemosa, že radikální řez snáší méně dobře. Pokud se objeví u pestrolistých kultivarů zpětná mutace, musíme ji bezodkladně potlačit, jinak by brzy přerostla slaběji rostoucí kultivar. U ‛Plumosus‛ forem to platí i pro planinu podnoží.

Ze škůdců bývá zvláště na černém bezu hojná mšice maková (Aphis fabae), které se však snadno zbavíme postřikem systémovými insekticidy.

121 010 5 – K. angustifolia, 20/30/40/50 cm, s balem,

011 5 – K. – ‛Rubra‛, 20/30/40/50 cm, s balem,

020 5 – K. latifolia, 20/30/40/50/60 cm, s balem,

030 5 – K. polifolia, 20/25/30/45 cm, s balem.

Vedlejší sortiment: K. angustifolia ‛Candida‛, ‛Nana‛, ‛Ovata‛, ‛Rosea‛, K. carolina, K. latifolia ‛Alba‛, ‛Myrtifolia‛, ‛Rosea‛, ‛Rubra‛ a K. microphylla.

Výsadba: Rostliny s rašelinovým balem, vícekrát přesazované, vysazujeme spolu s pěnišníky v srpnu až září nebo na jaře ve stálezelených zahradách, ve vřesovištích, nebo větší alpína se silikátovým podkladem nebo v malých zahradách na rašelinové záhony. Stanoviště vybereme závětrné a světlé.

Vhodná pro všechny druhy je půda rašelinná i jiná půda bohatá na humus, kyselé až slabě kyselé reakce, čerstvá až vlhká. Mamota není totiž odkázána jen na rašelinné nebo slatinné půdy, ale roste dobře i na půdách písčitých, humózně hlinitých, pokud jsou dostatečně vlhké.

Řez a ošetřování: Hotové školkařské výpěstky mamoty, vysázené na trvalé stanoviště, nevyžadují již žádný řez. Musíme s nimi zacházet opatrně, neboť jsou dost lámavé. Po výsadbě pokryjeme povrch půdy kolem keřů slabou vrstvou listí nebo ho osázíme nízkými mělce kořenícími trvalkami vyžadujícími kyselou půdu.

Když mamoty v letech po výsadbě nepřirůstají, není to namrzáním, jak bychom se domnívali, neboť zdravé rostliny snášejí běžné zimy celkem dobře, ale je to znamení, že jim nevyhovuje prostředí. Pak je raději přesadíme na vhodnější místo s čerstvou půdou.