186 010 1 – S. canadensis, 80/125/175 cm,

011 1 – S. – ‛Aurea‛, 60/80/100/150 cm,

012 1 – S. – ‛Maxima‛, 80/125/175 cm,

020 1 – S. nigra, 60/100/150/200 cm,

021 1 – S. – ‛Aurea‛, 60/80/100/150 cm,

022 1 – S. – ‛Laciniata‛, 60/80/100/150 cm,

030 1 – S. racemosa, 60/100/150/200 cm,

031 1 – S. – ‛Aurea‛, ‛Laciniata‛, 60/100/150 cm,

032 1 – S. – ‛Plumosa Aurea‛, 40/60/80/100 cm.

Vedlejší sortinemnt: S. callicarpa, S. glauca, S. kamtschatica, S. melanocarpa, S. microbotrys, S. nigra ‛Alba‛, ‛Albovariegata‛, ‛Aureomarginata‛, ‛Linearis‛, ‛Marginata‛, ‛Nana‛, ‛Pyramidalis‛ a několik selekcí plodonosných, S. racemosa ‛Moerheimii‛, ‛Plumosa‛, ‛Tenufolia‛ a S. sieboldiana.

Výsadba: U původních druhů dáme přednost výpěstkům ze semen. Z těchto druhů ve velkém vysazujeme S. nigra a S. racemosa jako pionýrské a meliorační dřeviny na výpěstky, do ochranných pásem, ptačích remízů a lesoparků. Jejich kultivary a S. canadensis s kultivary uplatníme v sadových a zahradních úpravách solitérně, ve skupinách a jako krycí i výplňkové dřeviny. S. racemosa velmi dobře upotřebíme na křemičitých půdách, také jako dálniční zeleň, na okrajích vyšších porostů i jako podrost.

Všechny bezy můžeme vysazovat ve všech polohách na všechny výživné vlhčí půdy, jen S. racemosa je spíše vápnostřežnou dřevinou a zvláště pro jeho kultivary vybíráme poněkud chráněné stanoviště stejně jako pro S. glauca, aby tyto druhy nenamrzaly.

Řez a ošetřování: Při výsadbě zarovnáme kořeny a mírně zkrátíme letorosty. Druhým rokem po výsadbě seřízneme keře původních druhů hluboko k zemi a dosáhneme takto keřů s dobře větvenou základní kostrou. Jen u slaběji rostoucích kultivarů neřežeme příliš hluboko, neboť zde není účelem získat silné rozvětvení. V pozdějších letech můžeme bezy podle potřeby radikálně zmladit, avšak u S. canadensis musíme počítat s větší tvorbou kořenových výmladků a u S. racemosa, že radikální řez snáší méně dobře. Pokud se objeví u pestrolistých kultivarů zpětná mutace, musíme ji bezodkladně potlačit, jinak by brzy přerostla slaběji rostoucí kultivar. U ‛Plumosus‛ forem to platí i pro planinu podnoží.

Ze škůdců bývá zvláště na černém bezu hojná mšice maková (Aphis fabae), které se však snadno zbavíme postřikem systémovými insekticidy.

158 010 2 – P. acerifolia, 80/100/150/200 cm, 2x přesaz.,

6 – P. acerifolia, 8/10/12/14 cm, 2x přesaz.,

12/14/16/18/20/25 cm, 3x přesaz.,

020 2 – P. occidentalis, 80/100/150/200 cm, 2x přesaz.,

3 – P. occidentalis, 8/10/12/14 cm, Pk 180 cm, Vk 200 cm, 2x přesaz.,

030 2 – P. orientalis, 60/80/100/125/150 cm, 2x přesaz.

Vedlejší sortiment: P. acerifolia ‛Kelseyana‛, ‛Pyramidalis‛ a ‛Sutneri‛.

Výsadba: Bez zemního balu můžeme přesazovat i vzrostlé stromy do obvodu kmene 35 cm, pokud byly dříve alespoň 4krát přesazovány. Západoevropské školky nabízejí solitérní stromy dokonce o obvodu kmene až 70 cm, 7krát přesazované, se zemním balem v drátěném pletivu. V r. 1980 byla cena takového stromu loco školky 12 000 DM.

Pro naše parkové úpravy se spokojíme s výpěstky ve tvaru keře stromů. Výjimečně získáme pro sadové úpravy Pk vysoké 180 cm s obvodem kmene od 5 cm. Pokud máme Vk vysoké nejméně 200 cm, můžeme jimi vysazovat městská stromořadí, široké aleje v parcích, promenádách a doprovodnou zeleň silnic. Platany jsou ve tvaru keře stromů výchozím meteriálem pro solitérní i rozvolněnou skupinovou výsadbu sadových úprav.

Stanoviště vyhledáme volné, slunné, mimo mrazové kotliny, pro mladší výsadbový materiál polohu alespoň pro první léta chráněnou třeba porostem jiných dřevin, s půdou čerstvou, výživnou, propustnou i mírně suchou, středně těžkou až těžkou, neutrální až silně alkalické reakce. Nemusíme se vyhýbat ani půdám vápenitým nebo nezpracovaným ani půdám se skalnatou spodinou.

Pro P. occidentalis a P. orientalis volíme polohu teplejší. Kultivary P. acerifolia umísťujeme výhradně solitérně.

Řez: Při výsadbě zahladíme kořeny a nadzemní část jednokmínkových keřů, špičáků, necháme tak, jak jsme je ze školky získali. Koruny Vk a Pk však mírně prosvětlíme, jsou-li husté, jak to ve školce u nakrátko seřezávaných korun bývá. V dalších letech podporujeme rovné prodlužování kmenů tím, že uvolňujeme terminální výhon, popřípadě ho vyvazujeme k čípku, byl-li nutný zpětný řez, až do doby, kdy si svoje vedoucí postavení obhájí sám. Pak se ukáže nutnost, abychom odstranili postupně obrost kmene. Tyto větve a větvičky musíme odřezávat hladce, jinak by z patky obrážely neustále adventivní pupeny.

Platanům můžeme podle potřeby zmlazovat i tvarovat koruny. Je škoda, že si někde situace řez vynucuje, neboť nejkrásnější koruna stromu je vždy volně rostoucí. Myslíme tím korunu vyváženou, vyrovnanou, nikoliv jednostrannou, zmetkovitou, nezapěstovanou, s odumírajícími partiemi větví. Při každoročním stříhání nebo seřezávání korun dvouletých až tříletých turnusech, což bývá nutné v městském prostředí nebo pro stylovost v historických zahradách, ponecháváme na kostře koruny jen krátké čípky a po několika letech můžeme jít zase zpět do starého dřeva. Velké rány musíme ošetřit proti dřevokazným houbám.

Ošetřování: Listy mladých stromů někdy napadá antraknóza platanů (Gnomonia platani nebo Gnomonia veneta). Ochranným prostředkem je postřik při rozpuku pupenů měďnatými přípravky v nepříliš vysokých koncentracích. V posledních letech se hodně hovoří o rakovině platanů. Zdá se však, že nebezpečí rozšíření této choroby u nás zatím nehrozí. Doposud byl pozorován jen cyklický výskyt. Za protiopatření je považováno pečlivě zamazání větších řezných ran.

Platany snášejí ušlapanou půdu kolem stromů a také zpětné záření horka asfaltových vozovek. Přesto musíme dbát, aby půda kolem mladé výsadby byla kyprá, popřípadě s použitím simazinových herbicidů v dávce 1 g.m^-2 bezplevelná.

144 010 1,2 – M. alba, 60/100 cm, 3 až 5 a 5 až 7 výhonů, 2x přesaz. keře,

8 – M. alba, 40/80 cm, 2 až 3leté, 1x přesaz.,

011 4 – M. – ‛Pendula‛, 80/125 cm, pyramidy,

5/6/8 cm, Pk 160 cm, s balem,

020 1,2 – M. nigra, 60/80/100/150/200 cm, 2x přesaz. s balem,

3 – M. nigra, 8/10/12 cm, Vk 180 cm, 3x přesaz. s balem.

Vedlejší sortiment: M. rubra, M. australis, M. carhayana, M. kagayana, M. mongolica, M. alba v kultivarech ‛Aurea‛, ‛Constantinopolitana‛, ‛Laciniata‛, ‛Macrophylla‛, ‛Pyramidalis‛ a několik italských kultivarů u nás vyzkoušených: ‛Rosa di Lombardia‛, ‛Colombasse‛, ‛Colombassette‛, ‛Limoncina‛ (nekvete a neplodí), ‛Giazzola‛, ‛Pomera‛ a ‛Trentin‛.

Výsadba: Výsadbový materiál dobýváme pokud možno bezprostředně před výsadbou, bez zemního balu. Jen silnější keře a Vk přesazujeme raději s balem, zejména při přepravě na vzdálenější trvalé stanoviště nebo při delším časovém odstupu od dobývání do výsadby. Kořeny stromků nesmíme nechat vystavené větru nebo slunci. Vedlejší sortiment dnes slouží výhradně pro sbírkové účely.

Pro sadovnické úpravy použijeme školkařský sortiment hlavně pro živé stříhané ploty a stěny, silnější keře pro skupinové výsadby, Vk pro solitérní výsadbu, stromořadí a široké aleje v jižnějších oblastech. M. alba ‛Pendula‛ můžeme vysadit solitérně jako atraktivní dřevinu ve tvaru pyramidy, vyvazované ke kůlu nebo jako polokmen v menších zahradách, kde je zajímavá i hojností chutných plodů.

K vysokokmenům musíme dát při výsadbě kůly, aby rostly vzpřímeně. Živé ploty vysazujeme v jedné řadě na vzdálenost 30 až 40 cm, popřípadě i do dvou řad v trojsponu na vzdálenost 50 cm. Husté ploty můžeme založit z jednovýhonových sazenic ve sponu 20 x 25 cm, které po výsadbě sestříháme na výšku 15 až 20 cm. Z narostlých výhonů ponecháme každé rostlině jen ten nejsilnější a ty potom vzájemně křížem proplétáme a v místě zkřížení je svazujeme lýkem nebo páskou PVC, aby se po zesílení výhonů úvazek nezařezával. Postranní obrost stříháme. Výšku udržujeme zpočátku na 1 m, později výše.

Vhodná stanoviště pro moruše nalézáme hlavně v teplejší oblasti, ale mohou být i ve vyšších polohách, pokud jsou svahy obráceny k jihu, chráněny před studenými větry.

Půdy nemusejí být příliš výživné. Na půdách úrodných a vlhkých a v polohách severních moruše namrzají. Nejlépe se daří moruším v půdách lehčích, hlubších, kyprých, hlinitých a hlinitopísčitých, přiměřeně humózních a výhřevných. Špatně rostou na suchých kopcích a v půdách s nepropustnou jílovitou nebo skalnatou vrstvou.

Řez: Stejně jak je uvedeno při zakládání živých plotů, sestříháme i při solitérní a skupinové výsadbě jednoleté výhony keřů i Vk u slabších výpěstků na výšku 15 až 25 cm a u silnějších výpěstků na výšku 25 až 35 cm. V případě potřeby můžeme tento řez v příštím roce opakovat. V dalších letech uděláme jen průklest a úpravu rovnováhy koruny keřů a stromů a tvarovací řez živých plotů v únoru až březnu. U přísně stříhaných plotů řežeme pak ještě za zelena v červnu. Když vzrostlé moruše scházejí, aniž bychom pozorovali choroby, můžeme je radikálně zmladit. V zimě seřízneme korunu na 3 až 6 kosterních větví, řezy zahladíme a zamažeme. První rok necháme vyrůst všechny výhony, druhým rokem pak přebytečné výhony odřízneme. Nevyzrají-li letorosty, zmrazají asi do 1/3. Na jaře musíme zčernalou část odřezat. Moruše (bílé) snesou mráz do – 30 °C.

Ošetřování: Po jarní výsadbě musíme moruše za suchého období zalévat a udržovat bezplevelné mísy kolem stromků. Přihnojování není zpravidla potřeba. Jen když vidíme, že mladá výsadba zaostává ve vývoji, přihnojíme ledkem. Může se vyskytnout také chloróza, jejíž příčinou může být přebytek vápníku nebo vody.

Z chorob se může objevit u nově vysázených moruší zasychání pupenů (Gibberella moricola), spála listů moruše (Mycosphaerella morifolia), roz morušová (Septogloeum mori), bakterióza moruší (Bacillus cubonianus), na starších stromech nektriové usychání větví (Nectria cinnabarina) a hniloba kořenů, způsobená václavkou obecnou (Armillaria mellea) a houbou kořenokaznou (Rosellinia necatrix).

Ze škůdců se vzácněji vyskytuje na moruších puklice švestková (Eulecanium corni).

Pro ochranu rostlin můžeme ve větších výsadbách použít běžné fungicidní přípravky. Pro ojedinělé a vzrostlé exempláře je ochrana prakticky neproveditelná. Proti puklici švestkové je nutný zimní postřik. Nesmíme také zapomenout, že moruše s oblibou okusují hlodavci.

092 010 2 – G. japonica, 60/80/100/125/150/200/250 cm, 2x přesaz.,

020 2 – G. sinensis, 60/80/100/125/150 cm, 2x přesaz.,

030 2 – G. triacanthos, 125/150/200/250/300 cm, 2x přesaz.,

3 – G. triacanthos, 5/6/8/10 cm, Pk 180 cm, 2x přesaz.,

8/10/12 cm, Vk 200 cm, 2x přesaz.,

6 – G. triacanthos, 10/12/14/16/18 cm, 3x přesaz. s balem,

8 – G. triacanthos, 50/80/125 cm, 1x přesaz.,

031 2 – G. – ‛Aurea‛, 60/80/100/125/150/200 cm, 2x přesaz.,

2 – G. – ‛Elegantissima‛, 100/125/150/200 cm, 2x přesaz.,

6 – G. – ‛Inermis‛, 8/10/12/14/16 cm, 2x přesaz.

Vedlejší sortiment: G. aquatica, G. caspica, G. ferox, G. heterophylla, G. triacanthos ‛Beatrice‛, ‛Coles‛, ‛Imperial‛, ‛Moraine‛, ‛Pyramidalis‛, ‛Rubylace‛, ‛Shademaster‛, ‛Skyline‛ a ‛Skymaster‛. Kultivary u nás zatím málo rozšířené postupně nabývají významu.

Výsadba: Ve větším počtu jedinců vysazujeme menší rostliny dřezovců pouze jako neproniknutelný, vyšší, udržovaný živý plot. Hodí se i na rekultivaci hald, ale pro nedostatek beztrnového výsadbového materiálu se u nás pro tento účel nepoužívají. Ve tvaru stromovitých keřů, polokmenů i vysokokmenů uplatníme dřezovce v sadových úpravách hlavně solitérně, řidčeji v menších nebo smíšených skupinách. Keřovitý tvar můžeme velmi dobře použít i do smíšených výsadeb ptačích remízů. Neplodné nebo málo plodné štíhlejší kultivary jsou stále více používány jako stromořadí a ceněny jako dřeviny odolné v městském prostředí. Obáváme-li se u hlavního druhu G. triacanthos trnů, můžeme volit kultivary beztrnové, které však nejsou ve školkách v dostatečné zásobě. Jedná se většinou o roubovance.

Stanoviště pro dřezovce vybereme na výživných a čerstvých půdách. Snášejí velmi dobře úpal i půdy silně vápenité a hrubé, také přechodné sucho i exhalace.

Řez: Důležité je, abychom měli přesazovaný výsadbový materiál se zdravými kořeny, které pro svoji dužnatost po podzimním dobývání přes zimu snadno zahnívají. U prostokořenného výsadbového materiálu musíme konce hlavních kořenů zahladit až na zdravou část, přičemž musí tato část zůstat přiměřeně dlouhá. Rostliny s krátkými nebo zaschlými kořeny se neujmou. Také rostliny málo přesazované se ujímají hůře.

Pro snadnější ujmutí zkrátíme u výsadbového materiálu obrost a korunu. Dbáme však na osu stromu, aby se prodlužovala rovně. I později musíme často napomáhat nůžkami, chceme-li, aby z keřů stromů vyrostly hezké solitéry. Dřezovec tvoří často vidlicovité rozvětvení, ze kterého bychom nedocílili rovných kmenů bez včasného odstraňování nevhodných a konkurenčních výhonů. V parcích a stromořadích se někdy ukáže nutnost zmlazení. Dřezovec regeneruje dobře i při radikálním zmlazení. Řez vyžaduje opatrnost, aby nedošlo k úrazu pro trnitost větví a určitou křehkost či lámavost dřeva. Rovněž živé ploty snášejí řez velmi dobře. Pokud tuto práci děláme pravidelně a každoročně, není obtížná.

Ošetřování: K novým výsadbám dřezovců dáme vždy kůly, neboť kmeny nebývají vždy rovné a dostatečně silné, aby se bez úvazku ke kůlům neohýbaly. Vývratem dřezovce po zakořenění netrpí. Mladé výsadby musíme chránit před okusem. Jinými škůdci nebo chorobami napadány nebývají.