Kořenová soustava (systém) je tvořena hlavními (kůlovými) kořeny, postranními kořeny a kořenovým vlášením.

Vzhled (habitus) dřevin tvoří kmen (zdřevnatělá osa), který se v určité výšce rozvětvuje a tvoří korunu (soustavu kosterních a vedlejších větví), potom obrost (výhony nebo větvičky vyrůstající z kmene nebo z větví) a nakonec textura (sestavení a uspořádaní olistění, základního i druhotného větvení).

Letorosty jsou bylinné přírůstky, které narůstají v průběhu vegetace. Rozlišujeme je na vrcholové (terminální) a postranní.

Výhony jsou zdřevnatělé letorosty. Rozeznáváme jako u letorostů výhony hlavní (terminální, postranní, bazální), konkurenční (dvojáky), trnové, plodné a vlky (plané).

Pupeny jsou základem příštích letorostů, listů a květů. Rozlišujeme vrcholové nebo koncové (terminální) pupeny, adventivní pupeny (nebo i adventivní kořeny), vznikající kdekoliv na rostlině, kde normálně nebývají, pak postranní pupeny, které dávají základ rozvětvení, a vegetativní pupeny, v zahradnické mluvě očka, jež dávají základ jen letorostům, popřípadě předčasným letorostům, které vyrůstají z mladých jednoletých výhonů. Uvedené morfologické pojmy platí pro listnáče i pro jehličnany.

K pochopení techniky řezu je potřeba vědět, že kolce jsou ztrnovatělé větvičky, tzv. trny. Trny mohou být také přetvořené listy jako u dřišťálů. Naproti tomu ostny jsou bodlinaté útvary, které vznikají přetvořením pokožky, např. u ostružin.

Kořeny dřevin rostou v zemi, a tím vzniká nebezpečí, že se o ně málo dbá. Příkladem jsou chodníky, které se asfaltují až ke stromům. Těžké stroje a parkující automobily utužují půdní povrch, který se stává nepropustným pro vodu a vzduch. Bezohledně jsou ničeny partie kořenů při výkopových pracích, mění se hladina podzemní vody. Následky se poznají až za několik let. Připomeňme si v tomto směru dva hlavní úkoly kořenů: příjem živin a příjem vody. Jakmile je půda kolem sacích kořínků vyluhovaná, což se stane během několika málo dnů, rostou kořeny dále a tvoří nové sací kořínky. Vázne-li však z nějakého důvodu růst rostliny, je ohrožen i příjem vody a živin.

Největší nebezpečí představuje nedostatečná výměna plynů. Růst rostliny je možný, jen když mohou kořeny dýchat. Jen půda dostatečně pórovitá umožňuje kořenům dýchání. Nesmíme ji tedy u sazenic při výsadbě nadměrně utužovat přišlápnutím, zejména je-li příliš vlhká. Jinak kořenům napomáháme v růstu kypřením, obohacováním půdy humusem a jinými půdu zlehčujícími substráty, popřípadě vápněním a drenáží.

Kořeny rostou převážně vně obvodu koruny stromů a keřů. Proto musí školkař své výpěstky soustavně přesazovat, aby při dobývání zůstal rostlinám dostatek vláskových kořenů, které na novém stanovišti mohou dále růst. Zbytky silných kořenů nejsou schopny tak rychlé regenerace, jak by bylo po přesazení pro ujmutí výsadby žádoucí. Týká se to hlavně výpěstků prostokořenných, ale také rostlin dobývaných s kořenovým balem. Strom nebo keř, který roste ve školce déle než 3 roky na jednom místě, je brzy pro přesazení nevhodný.

Zdá se, že tato starost odpadá u rostlin pěstovaných v kontejnerech. Tady je však situace ještě horší. Kontejnerové rostliny, které nejsou přesazovány každý rok nebo nejpozději jednou za dva roky, vytvářejí na obvodu kořenového balu kořenovou plsť z již odumřelých vlasových kořínků, jež neměly dostatek prostoru, vzduchu a živin, a tudíž dále neporostou ani ve volné půdě. Jen ojedinělé kořínky regenerují, prorostou tuto plsť a udrží rostlinu při životě. Plsť musíme při výsadbě narušit, aby mohlo co nejvíce nových kořínků pronikat do okolní, humusem obohacené půdy.

Že růst kořenů není vždy souběžný s růstem nadzemní části, je dalším poznatkem v biologii růstu kořenové soustavy. U základu lze často pozorovat, že narostlo mnoho nových kořínků v době, kdy nadzemní část rostliny byla ve vegetačním klidu. Podobně se to děje v celém vegetačním období. Na jaře začíná růst kořenů dříve než růst výhonů. Nejintenzívnější růst kořenů je začátkem května až začátkem června, růst výhonů až od poloviny do konce června. Období sucha v červenci se projeví nejdříve na stagnaci růstu kořenů a teprve později na růstu výhonů, který normálně končí od poloviny až do konce srpna. Růst kořenů dosáhne ještě jednou optima v září a končí začátkem října. Jeden a půl měsíce mají kořeny ještě čas zásobit horní části rostliny vyrobenými látkami, aby vytvořily základ pro jarní rašení. Z toho vyplývá, proč je nejvhodnější doba přesazování brzy na podzim nebo na jaře a pro jehličnany pozdě v létě. To platí i pro rostliny z kontejnerů. Včasná závlaha v obdobích sucha a časově zaměřené přihnojování na růst kořenů jsou také opatření pro správnou přípravu dřevin na přesazování. Stejně tak poznatky z biologie dřevin dokládají, proč není vhodné předčasně dobývání výpěstků k přesazování.