197 010 5 – S. davidiana, 20/30/40/60/80/100 cm, s balem.

Výsadba: Výpěstky, většinou z kontejnerů, můžeme v teplejší oblasti vysazovat jednotlivě nebo ve skupinách v udržovaných parcích, zahradách i atriích jako vzácnější stálezelenou dřevinu.

Stanoviště volíme polostinné, i v zimním období chráněné před sluncem a studenými větry, kde hezké plody vydrží dlouho do zimy.

Půdu připravíme vlhčí a humózní.

Řez a ošetřování: Rostliny necháme volně růst, jen po případném namrznutí je seřízneme. Po řezu snadno regenerují.

196 010 1 – S. incisa,

020 1 – S. tanakae, 30/40/60 cm, 2x přesaz.

Výsadba: Prostokořenné výpěstky, pro velkovýsadby popřípadě mladé sazenice z kontejnerů, vysazujeme skupinově, jako podrost nebo na okraj porostů, na živé plůtky a velmi dobře je můžeme uplatnit pro zahuštěné plošné výsadby kolem silnic, zejména nízký kultivar S. incisa ‛Crispa‛ ve sponu 45 x 50 cm.

Vhodné stanovištní podmínky najdeme na čerstvých a humózních zahradních půdách kyselých až neutrálních bez vápníku, v teplé a slunné poloze.

Řez a ošetřování: Občasný radikální zpětný řez, zmlazení, porostu prospívá, protože pak snadno obráží od země. Případné solitérní keře jen prosvětlíme, abychom nenarušili elegantní vzrůst.

Druhy sekce Chamaedryon (kvetou na jaře):

194 020 1 – S. arguta; 100 1 – S. nipponica; 110 1 – S. prunifolia, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz.; 130 1 – S. thunbergii; 150 1 – S. trichocarpa; 160 1 – S. trilobata, 30/40/60/80 cm, 2x přesaz.; 170 1 – S. vanhouttei, 60/80/125/150 cm, 1 až 2x přesaz.

Druhy sekce Calospira (kvetou začátkem léta):

194 010 1 – S. albiflora; 050 1 – S. bumalda; 170 1 – S. henryi; 080 1 – S. japonica; 081 1 – S. japonica ‛Macrophylla‛ a ‛Ruberrima‛, 30/40/60 cm, 2x přesaz.; 040 1 – S. bullata, 15/20/30/40 cm, 2x přesaz.; 051 1 – S. bumalda ‛Anthony Waterer‛; 052 1 – S. bumalda ‛Froebelii‛; 053 1 – S. bumalda ‛Pruhoniciana‛, 30/40/60 cm, 2x přesaz.; 120 1 – S. sargentiana; 180 1 – S. veitchii, 40/60/100 cm, 1 až 2x přesaz.

Druhy sekce Spiraria (kvetou v létě):

194 030 1 – S. billardii; 031 1 – S. billardii ‛Triumphans‛; 090 1 – S. menziesii, 80/125 cm, 1x přesaz.; 060 1 – S. douglasii; 140 1 – S. tomentosa, 40/60/80 cm, 1x přesaz.

Vedlejší sortiment: Chamaedryon: S. alpina, S. blanda, S. blumei, S. cantoniensis, S. chamaedryfolia, S. chinensis, S. cinerea, S. crenata, S. hypercifolia, S. latifolia, S. media, S. multiflora, S. pubescens a S. chinabeckii.

Calospira: S. bella, S. betulifolia, S. canescens, S. corymbosa, S. decumbens, S. foxii, S. lancifolia, S. margaritae, S. miyabei, S. revirescens a S. superba.

Spiraria: S. alba, S. brachybotrys, S. fontenaysii, S. salicifolia, S. sanssouciana a S. semperflorens.

Výsadba: Výpěstky vysazujeme na podzim nebo v předjaří vždy prostokořenné a přesazované. Pro velkovýsadby můžeme však použít i 2leté nepřesazované řízkovance, pokud byly namnoženy v humózně písčitých půdách a odpovídají výškou a počtem výhonů normě.

Stanoviště nemusíme zvlášť vybírat, neboť každému druhu se daří více nebo méně na výsluní i v polostínu v sadových a zahradních úpravách na rovině i na svazích v běžných zahradních půdách slabě kyselé až slabě alkalické reakce. Slabší sazenice seřízneme při výsadbě až o 2/3 délky výhonů.

Výpěstky ze sekce Chamaedryon uplatníme v parcích a zahradách solitérně i ve skupinách. S. arguta a S. vanhouttei také uplatníme jako živý jednořadý plot na vzdálenost 25 až 33 cm, řidčeji v pásových nebo zahuštěných výsadbách. S. arguta a S. thunbergii můžeme sázet i do menších zahrad a předzahrádek a pro jarní efekt.

Ze sekce Calospira je hlavním druhem S. bumalda i s několika zde neuvedenými kultivary, které vysazujeme skupinově a ve velkém jako plošné zahuštěné výsadby, živé plůtky a obruby. Nízké druhy, např. S. decumbens, S. lancifolia a S. cinerea, vysazujeme i jako pokryv půdy ve sponu
30 x 40 cm, do jedné řady na vzdálenost 20 až 25 cm.

Druhy sekce Spiraria uplatníme ve větších skupinách jako výplňové keře, hlavně tam, kde svými výběžky nebudou přidělávat práci s údržbou. S. chamaedryfolia a S. media můžeme použít i v krajinářských úpravách jako průkopnické dřeviny na zpuslých půdách blízko vyšších porostů.

Řez: U keřů s jarním květem seřízneme odkvetlé výhony až po nejdelší letorost hned po odkvětu. Přirozenější je soustavné zmlazování pravidelným průklestem. Bujné výhony rostoucí od země můžeme popřípadě zaštípnout. Nejméně zásahů vyžadují druhy S. arguta a S. thunbergii. Tavolníky kvetoucí začátkem léta můžeme podle potřeby seříznout v zimním období hluboko u země, zejména pásové výsadby a občas i zahuštěné výsadby. Ve skupinových výsadbách vyřezáváme jen nejsilnější kmínky, abychom porost moc nenarušili. Letní tavolníky musíme čas od času důkladně proklestit, aby se od země obnovovaly, nebo je popřípadě sestříháme až k zemi, působí-li staré, odkvetlé dřevo dojmem špatné údržby. Při tom musíme počítat, že hlubokým řezem podpoříme odnožování, které se může stát velmi nepříjemné v menších zahradách.

Ošetřování: Tavolníky napadají v suchém období různé listové mšice a pilatka tavolníková (Pteronidea speraeae), proti kterým musíme včas zakročit insekticidními postřiky. Někdy se vyskytne i pravé padlí (Sphaerotheca macularis). Ochranou jsou opakované postřiky sirnatými přípravky, FUNDAZOLEM nebo KARATHANEM.

Zimovzdornost všech jmenovaných druhů je u nás v běžných polohách dostatečná, ani S. prunifolia nenamrzá, jen žloutne při přebytku vápníku. V tuhých zimách však musíme počítat u mladých výsadeb téměř všech druhů se značným okusem zvěří.

Proti plevelům můžeme použít atrazinové přípravky asi v dávce 0,5 g.m^-2.

193 010 2, 3 – S. aria; 011 2, 3 – S. aria ‛Magnifica‛, ‛Majestica‛, 020 2, 3 – S. aucuparia; 021 2, 4 – S. aucuparia ‛Edulis‛; 030 2, 3 – S. decora; 040 2, 3 – S. esserteauiana; S. foremanii, 20/30/40/50 cm, s balem; 050 2, 3 – S. hupehensis; 070 2, 3 – S. intermedia; 100 2, 3 – S. serotina, 60/80/100/125 cm, 1x přesaz., 125/150/200/250/300 cm, 2x přesaz., Vk 180 cm – 5/6/8/10/12 cm, 2x přesaz., Vk 200 cm – 10/12/14/16 cm, 3x přesaz.; 022 4 – S. aucuparia ‛Pendula‛, 6/8/10/12 cm, 2x přesaz.; 060 2 – S. hybrida; 080 2 – S. latifolia; 090 2 – S. prattii; 120 2 – S. torminalis, 60/80/100/125/150/200 cm, 2x přesaz.

Vedlejší sortiment: Jeřáby (sekce Sorbus): S. americana, S. arnoldiana, S. cashmiria, S. commixta, S. decipiens, S. discolor, S. filipes, S. gracilis, S. hostii, S. koehneana, S. meinichii, S. occidentalis, S. pohuashanensis, S. reducta, S. rupicola, S. sargentiana, S. scalaris, S. scopulina, S. tianshanica a S. vilmorinii.

Oskeruše (sekce Cormus): S. domestica.

Muk (sekce Aria): S. austriaca, S. chamaemespilus, S. megalocarpa, S. minima, S. mougeottii a S. umbellata.

Jeřáby maloplodé (sekce Micromeles): S. alnifolia, S. caloneura, S. folgneri, S. epidendron, S. japonica a S. meliosmifolia.

Lombartsovy hybridy: ‛Apricot Queen‛, ‛Brilliant Yellow‛, ‛Carpet of Gold‛, ‛Chamois Glow‛, ‛Chamois Glowing Pink‛, ‛Carpet of Gold‛, ‛Chamois Pearl‛, ‛Coral Beauty‛, ‛Golden Wonder‛, ‛Kirsten Pink‛, ‛Leonhard Springer‛, ‛Orange Favourite‛, ‛Oranje Parade‛, ‛November Pink‛, ‛Red Tip‛, ‛Salmon Queen‛, ‛Upright Yellow‛, ‛Vermiljon‛ a ‛White Wax‛.

Tzv. černý jeřáb budou někteří zájemci hledat marně pod rodem Sorbus, neboť se jedná o druh rodu Aronia.

Výsadba: Ze školek odebíráme vesměs prostokořenné přesazované výpěstky a dbáme, aby kořenová soustava byla dobře rozvětvená a s dostatkem dlouhých zaschlých vlasových kořínků. Vk a keře, popřípadě i stromy vícekmenné, nejen školkařského sortimentu, ale i některé vedlejší druhy a kultivary, zejména hybridního původu, vysazujeme ve všech typech i menších skupinách, jako doprovodnou zeleň komunikací, na ochranné pásy, okraje porostů a do remízů. Slaběji rostoucí sorty a Lombartsovy hybridy uplatníme také ve větších zahradách.

Větší část vedlejšího sortimentu není ve školkách běžně romnožována. Pokud výpěstky těchto druhů získáme, vysazujeme je především v arboretech, ač bychom mnohé z nich mohli uplatnit i v parkových úpravách stejně jako četné zde nejmenované odrůdy.

Ze stanovištních podmínek jsou vhodné pro všechny druhy vyšší slunné polohy s propustnými lehkými až těžšími vápenitými půdami. Pokud jde o velkovýsadby hlavních druhů, musíme vybírat místa individuálně s těmito optimálními stanovištními podmínkami:

S. aria – výsluní; půdy vápencové až neutrální, mohou být mělké, sušší až mírně vlhké, slabě kyselé až silně alkalické; i ve městě.

S. aucuparia – výsluní až polostín; mírně suché až čerstvé humózní i písčitokamenité a hlinité půdy, také rašelinné; ne ve městě.

S. americana – výsluní; půdy čerstvé, propustné, písčitoštěrkovité, s obsahem vápníku; vyšší vzdušná vlhkost; ne ve městě.

S. cretica – i extrémní tepelné a vlhkostní poměry na vápencových, čedičových i jiných neutrálních půdách, ve vyšší poloze.

S. decora – plné výsluní; svěží až vlhké písčité a hlinité půdy.

S. intermedia – výsluní; půdy propustné, písčité až kamenité, humózní, slabě kyselé až silně alkalické i nezpracované; pro města.

S. hybrida – výsluní až lehký stín; půdy čerstvé, dosti humózní.

S. vilmorinni – výsluní až polostín; propustné a humózní vlhčí půdy kyselé; ne do měst. Při přebytku vápníku žloutne.

Řez: Mají-li výpěstky drobné kořeny, nezkracujeme při sázení nadzemní část, jen lehce prosvětlíme husté koruny některých druhů. Při manipulaci s výsadbovým materiálem dáváme hlavně pozor, abychom nepoškodili terminální pupeny, zvláště vedoucích výhonů, jinak nedocílíme rovného prodloužení kmene bez zpětného řezu na čípek. Ani v pozdějších letech nemusíme na jedincích rodu Sorbus nic řezat. Když starší stromy začnou v městském prostředí prosychat, je zbytečné je zmlazovat, raději je odstraníme. Jen mladé stromky snesou radikální řez. Může se stát, že někde projekční záměr počítá s vícekmeným jeřábem, který ze školky jako takový nemůžeme dostat. V tom případě vysadíme jednoduchý kmínkový tvar, který druhý nebo třetí rok po výsadbě seřízneme až k zemi a nové výhony pak vedeme jako budoucí kmeny. Neúspěšné je pěstování jeřábu jako tvarovaný živý plot. Poraněné dřevo jeřábu je totiž velmi náchylné k infekci četnými dřevokaznými houbami. Nemáme-li nároky na dlouhověkost živého plotu, můžeme podle starého způsobu vysadit 2 m vysoké špičáky S. aucuparia na vzdálenost 25 cm, zkřížit je a pospojovat v místech styku hliníkovými hřebíky a vytvořit takto pevnou mříž.

Ošetřování: V nevhodné poloze trpí často houbovými chorobami, jako jsou stříbřitost listů (Stereum purpureum) a suchá skvrnitost listů (Clasterosporium carpophilum). I když zde použijeme protiopatření opakovanými postřiky, není výsledek jistý.

Proti zaplevelení můžeme použít atrazinové přípravky.

Výsadba: Nízkokmennými nebo vysokokmennými štěpovanci doplňujeme sbírky hybridních růžokvětých dřevin v arboretech. Pro slabší vitalitu oproti rodičovským párům jsou hruškojeřáby pro sadové úpravy opomíjeny, ač bychom výpěstky mohli docela dobře uplatnit jako solitérní dřevinu v parcích.

Nároky na stanoviště mají hruškojeřáby minimální. Postačí slunná poloha a běžná zahradní půda s dostatečným obsahem vápníku a živin.

Řez: Mladé koruny kříženců s jeřábem zapěstujeme zpětným řezem, později je musíme nechat volně růst, protože kvetou a plodí hlavně na terminálech.

Při odebírání roubového materiálu musíme dbát na zachování přirozeného tvaru koruny stromků.

190 010 1 – S. aitchisonii; 020 1 – S. arborea; 030 1 – S. sorbifolia,

60/80/125 cm, 2x přesaz.

Vedlejší sortiment: S. assurgens a S. grandiflora.

Výsadba: Raději sázíme mladší sazenice, v sadových úpravách solitérně, většinou však jako skupinovou výsadbu, na okraj porostů, nebo je pro značnou výběžkatost uplatníme jako porost na ozelenění vlhkých hald a na okraje vybagrovaných vodních ploch. S. grandiflora by se uplatnila pro husté nízké výsadby.

Řez a ošetřování: Porosty můžeme podle potřeby radikálně zmladit. Po případném namrznutí snadno od země regenerují.

183 010 1 – R. cockburnianus; 020 1 – R. delicious; 030 1 – R. lasiostylus; 040 1 – R. leucodermis; 050 1 – R. odoratus; 060 1 – R. parviflnrus a 070 1 – R. thibetanus.

Vedlejší sortiment: Maliníky: R. amabilis, R. coreanus, R. phoenicolasius a R. spectabilis.

Ostružiníky: R. candicans, R. fruticosus a R. laciniatus.

Ostatní druhy (popínavé, stálezelené): R. henryi a R. ursinus s kult. ‛Loganberry‛.

Výsadba: Pro výsadbu volíme sazenice pokud možno přesazované nebo z 2litrových kontejnerů. Je to výsadbový materiál pro krajinářské i sadové úpravy, který uplatníme ve skupinách, jako předsadbu vyšších keřů i jako podrost vyšších stromů.

Velkokvěté druhy vysazujeme do záhonů trvalek a okrasných keřů, popínavé druhy k pergolám, plotům nebo předmětům, které chceme zakrýt. R. fruticosus a R. laciniatus můžeme vysadit také k ozelenění hald, svahů a strání a jako ochranné živé ploty větších zahrad. R. laciniatus, R. ursinus, kromě dalších zde nejmenovaných botanických druhů, mohou pokrývat skalnaté plochy alpín.

Všechny druhy rostou dobře na čerstvých a humózních půdách. Ostužiníkům se daří i na půdách výhřevných a kamenitých na výsluní i v polostínu.

Řez: U druhů typu maliníků vystříháme odumírající 2leté výhony až u země již na podzim. U ostatních druhů děláme podle potřeby jen lehký průklest. U pnoucích druhů spojíme popřípadě průklest s vyvazováním a usměrněním dlouhých výhonů, které můžeme v létě zaštípnout.

Ošetřování: Některé typy maliníku i ostružníku trpí často četnými virózami. Zde záleží na tom, abychom již při opatřování sazenic získali zdravý materiál. Na porostech ničíme mšice.

Předčasné odumírání výhonů může mít několik příčin: Bakterijní nádorovitost (Agrobacterium tumefaciens), braničnatka ostružníková (Mycosphaerella rubi), metlovitost Didymella applanata a jiné. Včasné odstranění nemocných prutů a postřiky měďnatými přípravky jsou ochrannou, ne vždy však účinnou.

176 010 1 – R. scandens (kerrioides), 60/80/100 cm.

Výsadba: Prostokořenné mladé keře vysazujeme v parkových a zahradních úpravách do smíšených skupin jako výplňkovou dřevinu, jako předsadbu vyšších dřevin a velmi dobře je uplatníme i jako volně rostoucí živé ploty.

Půdní podmínky nemusíme zvlášť upravovat, růžovci se daří ve všech zahradních i vápenitých půdách.

Řez a ošetřování: Při výsadbě sazenice zkrátíme, v dalších letech bude potřeba jen občasný průklest, popřípadě zmlazení k zemi.

Porostem snadno proroste plevel, ale aplikace herbicidů není vyzkoušená.

450 010 2 – P. nivalis, 60/80/100/125 cm, 2x přesaz.,

020 2 – P. salicifolia, 60/80/100/125 cm, 2x přesaz.

Vedlejší sortiment: P. amygdaliformis, P. balansae, P. betulifolia, P. calleryana s kultivarem ‛Chanticleer‛ a P. canescens, P. communis, P. elaeagnifolia, P. pashia, P. pyrifolia a P. ussuriensis.

Výsadba: Alespoň 2krát přesazované semenáče nebo 1 až 2leté štěpovance, zřídka i Vk širokého sortimentu vysazujeme hlavně v arboretech ovocných, okrasných i lesních dřevin. Jen školkařský sortiment uplatňujeme častěji v parkových úpravách jak solitérně, tak i ve skupinách, a v poslední době ve větším rozsahu P. calleryana ‛Chanticleer‛ ve vysokokmenném tvaru jako výborný alejový strom pro městské prostředí. Semenáče původních druhů, hlavně P. communis a P. ussuriensis, můžeme použít v krajinářských úpravách na okraj lesních porostů a v remízech pro zvěř.

Všem hrušním volíme volné stanoviště, s hlubokou, ale výhřevnou hlinitou až jílovitě hlinitou a výživnou půdou. Na suchém stanovišti vykazují hrušně keřovitý růst. Na mokrém stanovišti těžko vyzrávají a některé druhy pak snadno namrzají.

Řez: Nově vysázeným výpěstkům zkrátíme letorosty o jednu polovinu až o dvě třetiny, pokud nebyly již ve školce pro lepší vyzrání zaštípnuty vrcholky výhonů. Jen výhony druhů s krátkými a silnými terminály necháme celé. Hlavní kořeny při výsadbě zahladíme a vlasové kořeny šetříme. V pozdějších letech bychom měli udržovat porosty občasným průklestem ve vzrůstu, avšak koruny stromů i keřů zpravidla tak zahoustnou a jsou trnité, že práce s průklestem je obtížná a neefektivní.

Ošetřování: Plané hrušně jsou proti chorobám a škůdcům odolnější než ovocné druhy. Jen proti hlodavcům musíme mladé výsadby chránit.

Pěstování: Jednoleté, popřípadě starší štěpovance vysazujeme do sbírek botanicky zajímavých dřevin, ač bychom mohli P. veitchii uplatnit i v sadových úpravách jako stromy, které v oblasti se suchým létem a vlahým podzimem opakují kvetení.

Polohu vyhledáme slunnou, s půdou hlubokou, hlinitou, avšak spíše neutrální reakce, neboť kdouloň na vápenitých půdách žloutne.

Štěpovance zapěstujeme jako hrušně a stejně tak je ošetřujeme.