018 010 2 – T. canadensis; 011 6 – T. canadensis; 011 7 – T. canadensis ‛Compacta‛ a ‛Macrophylla‛; 011 7 – T. canadensis ‛Jeddeloh‛ a ‛Pendula‛; 020 3 – T. caroliniana; 030 3 – T. diversifolia; 040 1 – T. heterophylla; 050 1 – T. mertensiana.

Vedlejší sortiment: T. mertensiana ‛Argentea‛, ‛Glauca‛ a T. sieboldii.

Výběr zakrslých kultivarůk v našich školkách pěstovaných: T. canadensis ‛Albospica‛, ‛Bennett‛, ‛Dwarf Whitetip‛, ‛Fontana‛, ‛Gracilis‛, ‛Gracilis Oldenburg‛, ‛Greenwood Lake‛, ‛Horsford‛, ‛Jervis‛, ‛Many Cones‛, ‛Minima‛, ‛Minuta‛, ‛Microphylla‛, ‛Parvifolia‛, ‛Prostrata‛ a ‛Rugg‛s Washington Dwarf‛.

Výsadba: Původní druhy, zejména nejdůležitější z nich – T. canadensis – uplatníme v krajinářských a rozlehlých sadových úpravách i v parcích, větších zahradách, na hřbitovech a poblíž vodních ploch v sourodých, popřípadě s jinými koniferami smíšených skupinách nebo solitérně a také jako pozadí živějších výsadeb nebo architektonických děl. T. mertensiana může být vysazována i v pravidelně řešených úpravách, poblíž budov a pomníků.

Velký zájem je v současné době o nízké a zakrslé kultivary, které můžeme vysazovat nejen na skalky a květinové zídky, do miniaturních, terasových, střešních a atriových zahrad, do kamenných žlabů a mobilní zeleně, ale také na svahy, ke studánkám, zahradním jezírkům a konečně na sbírkové záhony.

T. canadensis vysazujeme ve vlhčí, avšak otevřené poloze, do čerstvých humózních i písčitých hlinitých půd, kyselé až neutrální reakce. Vápník ani vápenitý podklad v půdě nesnáší. Rovněž tak zpevněný povrch půdy, solení, exhalace a závětrná poloha jedlovci nevyhovuje. Pro zakrslé kultivary tyto zásady neplatí ve stejném měřítku. O něco přizpůsobivější jsou ostatní druhy, avšak úpal, suchou půdu a suché ovzduší nesnáší žádný druh. Těmto druhům však dobře prospívá v prvních letech po výsadbě zastínění. V každém případě T. heterophylla a T. sieboldii vyžadují chráněnější stanoviště. Za tím účelem je můžeme ve vyšších polohách použít stejně jako druhy T. caroliniana a T. mertensiana jako podrost v polostínu, neboť tam rostou slaběji.

Řez a ošetřování: Jedlovce kanadského bychom mohli upravovat řezem nebo zmlazovat, avšak tento druh působí právě svou nepravidelnou a malebnou korunou na volném stanovišti, takže nám ani nevadí, když někdy vyrůstá i několika silnými větvemi do výšky. Bylo by i možné jedlovec kanadský tvarovat na živé ploty, jak se to dělá v jeho domovině. U nás naopak vítáme rozkladitý růst jeho větví, pod jejichž ochranu můžeme umístit i některé stínomilné dřeviny jako podrost.

Na suchém stanovišti bývá jedlovec napadán podobně jako jiné konifery sviluškami Paratetranychus ununguis, proti kterým používáme od jara do června akaricidní postřiky, které jsou v té době povolené a k dispozici. Také se někdy vyskytuje sypavka skotská (Rhabdocline pseudotsugae). Potom jsou nezbytné postřiky v květnu až červnu měďnatými nebo zinečnatými přípravky.

Všestranná péče o mladou výsadbu se vždy vyplatí.

206 010 2, 3 – T. americana (‛Nova‛); 020 2, 3, 8 – T. cordata; 030 2, 3, 6 – T. euchlora; 040 2, 3 – T. europaea; 041 2, 3, 6 – T. europ. ‛Pallida‛; 050 2, 3 – T. mongolica; 070 2, 3, 6, 8 – T. platyphylla; 060 2, 3 – T. petiolaris; 080 2, 3, 6 – T. tomentosa, 100/125/150/200/250 cm, 2x přesaz., Vk 180 cm – 5/6/8 cm, Vk 200 cm – 8/10/12/14 cm, 2x přesaz., Vk 220 cm – 12/14/16/18/20/25 cm, 3x přesaz., (8) – 50/70/125 cm, 1x přesaz.

Vedlejší sortiment: T. amurensis, T. chinensis, T. dasystyla, T. flaccida, T.flavescens, T. henryana, T. heterophylla, T. insularis, T. japonica, T. juranyiana, T. mandshurica, T. maximowicziana, T. miqueliana, T. moltkei, T. neglecta, T. oliveri, T. orbicularis, T. platyphylla ‛Aurea‛, ‛Fastigiata‛, ‛Laciniata‛, T. tomentosa ‛Beteramsi‛, ‛Brabant‛, T. tuan a T. varsoviensis.

Výsadba: Školkařsky pěstované lípy pro výsadbu vysazujeme na trvalé stanoviště i jako vzrostlé stromy do obvodu kmene 30 až 40 cm zásadně bez balu, musí být ovšem 4 až 5krát přesazované, tedy s dobře vyvinutým kořenovým systémem s bohatým vlášením. Totéž platí o keřích stromů. Zde norma předepisuje nejméně 5 výhonů, avšak pro sadové i krajinářské úpravy mohou stačit i 3 výhony od země, pokud je zřejmé, že se z nich vyvinou alespoň 3 kmínky, ze kterých později vyrostou vícekmenné stromy. U hotových vysokokmenů dbáme hlavně na rovný kmen, průběžný až do koruny, zakončený vzpřímeným terminálním výhonem. Pro živé ploty a stěny používáme buď mladé, 3leté výpěstky, 1krát přesazované, nebo výpěstky 5leté, 2krát přesazované, kmínkovité, od země zavětvené, popřípadě i starší, 3krát přesazované výpěstky, hustě od země zavětvené, s každoročně sestříhávaným obrostem, vyšší než 125 cm.

Stanoviště volíme pro lípy zpravidla slunné, ač mimo druhy s plstnatým listem (T. tomentosa) snesou i polostín.

Půdy mohou být běžné lehčí i těžší ornice, tedy prokypřené, živné a přiměřeně vlhké.

Lípy vysazujeme hlavně ve větších sadových i krajinářských úpravách, někdy i jednotlivě blízko budov a pomníků. Specifické ekologické požadavky se však pro jednotlivé druhy dost liší a podle toho vybíráme také optimální stanoviště:

T. americana – vysazujeme skupinově, solitérně i jako stromořadí na půdách čerstvých, propustných, písčitých až štěrkovitých i vápenitých. Je citlivá na slehlou půdu, snese úpal, nikoliv sucho.

T. cordata – vysazujeme skupinově, solitérně, v ochranných výsadbách, v historických zahradách, na tvarované živé ploty a stěny a též jako jednotlivé stromy poblíž budov na nádvořích; nikoliv ve městech. Půdy vyžaduje mírně suché až vlhčí, hlinité i jílovité, mohou být i kyselé, raději však alkalické, činné. Nesnáší městskou oblast.

T. euchlora – uplatňujeme skupinově v parcích, jako doprovodnou zeleň komunikací, méně jako alejový strom. Půdy volíme hluboké, čerstvé, nepříliš písčité, neutrální až silně alkalické. Hodí se do města.

T. europaea – využíváme skupinově v sadových úpravách, jako stromořadí v širokých ulicích. Půdy volíme mírně suché až čerstvé, hluboké, hlinité i jílovité. V úzkých ulicích trpí chorobami a škůdci.

T. europaea ‛Pallida‛ – odolnější a vznosnější než původní druh.

T. platyphylla – uplatňujeme jako druh T. cordorata, který však vyžaduje půdy výživné, hluboké, humózně hlinité, dostatečně vlhké. Snáší vápník.

T. tomentosa – vysazujeme skupinově a velmi dobře solitérně i jako městské stromořadí a silniční doprovodnou zeleň. Půdy mohou být čerstvé až mírně suché, slabě kyselé až alkalické. Je to nejodolnější lípa v městském a průmyslovém prostředí, vyžaduje však otevřený půdní povrch, tedy dostatečně velké mísy kolem stromů.

T. petiolaris – vysazujeme vysloveně solitérně jako parkový strom. Je náročnější na teplo o živiny než ostatní druhy lip.

Řez: Při výsadbě zkrátíme až o jednu polovinu slabé a vytáhlé koruny stromků se slabou kořenovou soustavou, přičemž dbáme, aby zůstal na terminálním výhonu pod řezem silný pupen, směřující nad poslední řez ve školce. Konkurenční výhony při tom vyřízneme až na patku. Husté, ve školce pravidelně sestříhávané koruny silnějších stromů jen mírně prosvětlíme. Pokud chceme na trvalém stanovišti vypěstovat z jednokmínkových výpěstků vícekmenné stromy, seřízneme je druhým nebo třetím rokem po výsadbě až na pařez a z narostlých nových výhonů vybereme ty nejvhodnější pro budoucí kmeny. Výborná regenerační schopnost lip nám umožňuje i soustavné zmlazování hlavních druhů silničních stromořadí mimo druh T. tomentosa. Při tom však pamatujeme, že lípy mají málo trvanlivé jádrové dřevo, a že musíme proto každou větší ránu včas ošetřit. Ošetřování památných lip přenecháme profesionálním pracovníkům.

Postranní větve se vyznačují u většiny druhů na volném prostranství výraznou hypotonií, tzn., že se rozvětvuje i spodní část větví, čímž se samovolně vytvářejí malebné, rozložité koruny stromů s větvemi převislými až k zemi. Tím se vysvětluje i schopnost a vhodnost lip pro tvarování živých plotů, stěn a loubí, zelených až k zemi. Tyto stěny stříháme v předjaří a ještě jednou koncem června nebo v červenci.

Ošetřování: Slabší stromky přivážeme po výsadbě ke kůlům, vzrostlejší zakotvíme. Zanedbatelné není ani důkladné zašlemování nově vysázených stromů a keřů, aby styk i vlasových kořenů s vlhkou zemí byl dokonalý.

Půdu kolem stromů a keřů udržujeme v bezplevelném stavu. Zakořeněné výsadby snedou herbicidy na bázi simazinu až do dávky 1 g.m^-2.

Na suchém stanovišti a hlavně ve městech se objevuje na lípách sviluška Tetranychus tiliarius. Postřik akaricidními přípravky přichází většinou pozdě. Neošetřované stromy napadají dřevokazné houby a nektriové usychání větví (Nectria cinabarina), které je zároveň znamením, že nevyhovuje stanoviště.