217 010 7 – V. coignetiae, 6/100 cm, 1 až 2leté,

020 7 – V. riparia, 60/100, 1 až 2leté.

Vedlejší sortiment: V. aestivalis, V. amurensis, V. baileyana, V. berlandieri, V. candidans, V. cinerea, V. davidii, V. flexuosa, V. labrusca, V.palmata, V. pentagona, V. piasezkii, V. romanetii, V. rotundifolia, V. thunbergii a V. vulpina.

Výsadba: Nejen výpěstky školkařského sortimentu, ale i četné další druhy můžeme vysazovat na slunném stanovišti k besídkám, loubím, pergolám, festonům (jako girlandy), bránám, obloukům, zábradlím, schodištím, vyšším plotům, sloupům, mostům, starým stromům, zkrátka těmito často nezmarnými popínavými keři můžeme ozelenit nejrůznější stavby a konstrukce, na které se mohou pomocí napnutých kordónových drátů pnout do výšky a šířky.

Připravíme dostatečně velké výsadbové jámy s půdou výživnou, výhřevnou, nesléhavou, propustnou, nejlépe na písčitém nebo i kamenitém podkladu, kde mohou výhony choulostivějších durhů dobře vyzrát.

Polohu volíme vždy slunnou, i když výhony porostou do zástinu.

Řez a ošetřování: Při výsadbě zkrátíme výhony až do vyzrálého dřeva, kořeny šetříme. Dlouhé sazenice můžeme sázet trochu šikmo a pak je nakopčit, ať sázíme na podzim nebo na jaře. Po vyrašení je zavedeme, popřípadě vyvážeme k opoře.

Další řez nám nemusí dělat problémy. Kde se mohou keře volně popínat nebo tvořit závěsy z korun zdí nebo ze skal, neřežeme vůbec. Na omezených oporách seřezáváme zpravidla letorosty na několik pupenů, popřípadě necháme delší tažné, aby keře zplanily brzy určený prostor. Starší prosychající keře můžeme v zimním období hluboko zmladit.

Jmenované druhy netrpí tolik závažnými chorobami a škůdci jako ušlechtilé odrůdy vinné révy. Po mrazových škodách regenerují.