217 010 7 – V. coignetiae, 6/100 cm, 1 až 2leté,

020 7 – V. riparia, 60/100, 1 až 2leté.

Vedlejší sortiment: V. aestivalis, V. amurensis, V. baileyana, V. berlandieri, V. candidans, V. cinerea, V. davidii, V. flexuosa, V. labrusca, V.palmata, V. pentagona, V. piasezkii, V. romanetii, V. rotundifolia, V. thunbergii a V. vulpina.

Výsadba: Nejen výpěstky školkařského sortimentu, ale i četné další druhy můžeme vysazovat na slunném stanovišti k besídkám, loubím, pergolám, festonům (jako girlandy), bránám, obloukům, zábradlím, schodištím, vyšším plotům, sloupům, mostům, starým stromům, zkrátka těmito často nezmarnými popínavými keři můžeme ozelenit nejrůznější stavby a konstrukce, na které se mohou pomocí napnutých kordónových drátů pnout do výšky a šířky.

Připravíme dostatečně velké výsadbové jámy s půdou výživnou, výhřevnou, nesléhavou, propustnou, nejlépe na písčitém nebo i kamenitém podkladu, kde mohou výhony choulostivějších durhů dobře vyzrát.

Polohu volíme vždy slunnou, i když výhony porostou do zástinu.

Řez a ošetřování: Při výsadbě zkrátíme výhony až do vyzrálého dřeva, kořeny šetříme. Dlouhé sazenice můžeme sázet trochu šikmo a pak je nakopčit, ať sázíme na podzim nebo na jaře. Po vyrašení je zavedeme, popřípadě vyvážeme k opoře.

Další řez nám nemusí dělat problémy. Kde se mohou keře volně popínat nebo tvořit závěsy z korun zdí nebo ze skal, neřežeme vůbec. Na omezených oporách seřezáváme zpravidla letorosty na několik pupenů, popřípadě necháme delší tažné, aby keře zplanily brzy určený prostor. Starší prosychající keře můžeme v zimním období hluboko zmladit.

Jmenované druhy netrpí tolik závažnými chorobami a škůdci jako ušlechtilé odrůdy vinné révy. Po mrazových škodách regenerují.

152 010 7 – P. quinquefolia, 3 až 4 a 7, 8 až 12 výhonů, z volné půdy,

011 7 – P. – ‛Engelmannii‛, 3 až 4, 5 až 7, 8 až 12 výhonů, z volné půdy,

020 7 – P. tricuspidata, 40/60/100 cm, s hrnkovým balem,

021 7 – P. – ‛Lowii‛, ‛Purpurea‛, ‛Veitchii‛, 40/60/100 cm, s hrnkovým balem.

Vedlejší sortiment: P. quinquefolia var. mororum a var. saint-paulii, P. tricuspidata ‛Glorie de Boskoop‛, ‛Beverly Park Form‛ a P. vitacea.

Ostatní, málo odolné druhy: P. henryana, P. heptophylla, P. himalayana a P. thomsonii.

Výsadba: U P. quinquefolia a kultivaru ‛Engelmannii‛ nemá výška výsadbového materiálu velký význam, i když podle ČSN mají být dodávané sazenice vysoké alespoň 60 cm. Při výsadbě je totiž zkracujeme na 30 až 40 cm a jen pro výjimečné použití jako hotové ozelenění plotů, mřížových konstrukcí a přenosných živých stěn – kavárenských truhlíků – vyvazujeme výhony celé v potřebné délce. Též ustanovení ČSN, že variety engelmannii, mororum a saint-paulii musí být pěstovány v hrnkách, je v praxi neudržitelné, protože jsou tyto kultivary rozmnožovány dřevitými řízky ve volné půdě a mohou být s úspěchem vysazovány prostokořenné. Hrnkování v tomto případě je zbytečné, pokud by snad nešlo o to, aby mohly být vysazovány jako kontejnerové zboží v době vegetace. U ostatních, choulostivých druhů je hrnkový bal nutný.

Původní druh P. quinquefolia vysazujeme hlavně k pergolám, loubím, vysokým plotům, verandám a také tam, kde mohou výhony volně splývat se skal, zdí, teras a balkónů. Pro vytvoření romantických pohledů můžeme ve větších zahradách a parcích vysadit psí víno i ke starým stromům, sloupům, kostrám a festonům, kde však připravíme oporu pro vyvazování. Kultivary druhu P. quinquefolia jsou stejně jako P. tricuspidata kultivary samopnoucími dřevinami, a proto je můžeme vysazovat pro ozelenění zdí, budov, nevzhledných i prkenných stěn, kterých se bez našeho dalšího přičinění zachytí a v poměrně krátké době je porostou do výšky i 10 m, je-li to žádoucí.

Sazenice ze skupiny choulostivých druhů loubince vysazujeme a pak zavádíme nebo vyvazujeme jako dekorativní pnoucí dřeviny k pergolám nebo jen k obloukům a jiným podobným konstrukcím. V drsné oblasti, kde je chceme pěstovat ke sbírkovým účelům nebo pro výzdobu zimních zahrad, přesadíme sazenice do větších nádob s výživnou hlinitohumózní zeminou a přivážeme je ke kolíkům. Přes léto je necháme zapuštěné venku na stinném místě a na zimu je nastěhujeme do zimní zahrady, kde doznívá podzimní vybarvení listů a časně zjara upoutá barva rašících listů.

Stanoviště pro všechna psí vína (P. aquinquefolia), přísavníky (P. tricuspidata) a loubince (podle PRESLA) najdeme na všech světových stranách objektů, ke kterým je chceme vysazovat. Nejhezčí podzimní vybarvení listů je ovšem na výsluní, nejlepší růst na východní a západní straně. Severní strana vyhovuje také, není-li přímo vystavena ostrým větrům.

Půdu nemusíme zvlášť připravovat. Je-li obohacena živinami a dostane-li se jí dost vláhy, může to být i stavební navážka nebo kamenitá i štěrkovitá půda. Chceme-li ozelenit jednou rostlinou větší plochu domovní zdi, asi 10 m², vysadíme ji 1 m od zdi, kde najde více živin a vláhy.

Řez a ošetřování: Kde záleží na rovnoměrném pokrytí plochy, vedeme P. quinquefolia zpočátku tak, že vedoucí výhony sestříháme na 5 až 6 internodií, postranní na jeden pupen a přebytečné výhony odstraníme na patku. Vytvoří-li se později houština, nezbyde nic jiného než radikální zmlazení, které všechny druhy dobře snášejí. Hlídat musíme zejména přísavníky na zdech menších budov, neboť se stane, že je přísavníky porostou včetně okapů a střech. Proto je pod okapem včas zadržíme sestříháním.