Hlavním účelem řezu listnatých keřů je podněcovat neustálou obnovu stárnoucích větví, aby zeleň, ale také o květy. Proto se musíme dobře seznámit s charakterem růstu jednotlivých druhů, které chceme řezem udržovat.
Všeobecně rozlišujeme dvě skupiny kvetoucích keřů. První skupina tvoří základy květů pro jarní květenství již koncem vegetačního období. Do této skupiny patří např. vilín, forzýtie a šeřík. Druhá skupina keřů kvete v létě a na podzim. Vytvářejí násadu na květ, vzápětí kvetou během jednoho vegetačního období. Do této skupiny patří např. Buddleia, Colutea, Hibiscus a všechny polokeře.
Všeobecně se radí řezat keře první skupiny po odkvětu tak, že se odkvetlé výhony seříznou až na čtvrtinu délky. Takto schematicky prováděný řez vytvoří po několika málo letech velmi zohavené keře. Proto řežeme raději individuálně (připomínky k řezu jsou u jednotlivých rodů v hlavní části knihy), ne schematický a každoročně. Jen občas zkrátíme přerostlé odkvetlé výhony a vyřízneme některé stárnoucí větve hodně hluboko v rozvětvení nebo až u země. Dosáhneme tím nových výhonů od země, které pokvetou naplno za 1 až 2 roky. Máme-li řezat v předjaří nebo až po odkvětu, záleží na tom, kdy jarní kvetení jednotlivých druhů končí. Např. Weigela a Philadelphus končí tak pozdě, že by nové výhony řezané po odkvětu již dostatečně nenarostly a nevyzrály. Dřeviny, které jsou okrasné i svými plody, řežeme jen za vegetačního klidu.
Keře druhé skupiny řežeme výhradně v době vegetačního klidu. Některým druhům prospívá pro tvorbu bohatšího květenství hluboký řez až na čípky letorostů, např. ibiškům nebo komulím (kromě Buddleia alternifolia). U jiných druhů je lepší jen mírné zkrácení výhonů až na vyspělé květní pupeny (např. u plnokvěté kaliny obecné). Jsou i takové druhy, kde loňské letorosty neřežeme vůbec, např. Amelanchier. Jsou-li některé z těchto keřů přehoustlé, můžeme je běžně prosvětlovat, proklestit, popřípadě i zmladit na kosterní větve nebo radikálně až k zemi. U těch rodů, které dobře snášejí zmlazení, je to uvedeno v hlavní části knihy. Jen polokeře seřezáváme každoročně až k zemi, nejlépe ještě před nástupem zimy. Seřezávanými větvemi přikryjeme trsy proti mrazu. Je ještě skupina keřů, u kterých vyřezáváme odkvetlé výhony každoročně až u země a nové letorosty jen mírně zkracujeme. Jsou to druhy rodu Rubus a Kerria (zákula).
