Stříhání živých stěn a plotů

Velikostní poměry těchto tvarů řídíme podle vlastní úvahy v hranicích růstového charakteru dřevin, použitých na jejich založení. V parcích mohou být stěny vysoké 5 až 6 m i vyšší (habry, lípy, túje), v domácích zahradách třeba jen plůtky vysoké 25 cm (Buxus, Berberis, Teucrium). Buxusové obruby v předzahrádkách patří již k minulosti, jen v historických zahradách jsou ještě někdy vysazovány. Soustavným stříháním můžeme donutit i habry nebo hlohy, aby vytvořily ploty široké jen 25 až 30 cm do výše člověka. Jehličnany vysazené do živých plotů vyžadují, pokud pozůstávají z běžných a tradičních druhů (Thuja occedentalis nebo Taxus baccata), více prostoru. Ze sloupovitých druhů můžeme vypěstovat štíhlé ploty a ze zakrslých nízké plůtky. Asi půl metru šířky vyžadují meruzalky, dříny, babyky apod.

Tvar stříhaných plotů se řídí podle charakteru růstu dřevin. Habrové ploty mohou být do výšky
2 m zcela svislé, aniž by zespodu prořídly, stojí-li volně. Četné další druhy dřevin, jako ptačí zob, cesmína a tis, snášejí také svislý tvar. Ostatní jehličnany musíme stříhat sbíhavě, a sice na 1 m výšky je zužujeme asi o 10 cm. Čím tvoří volně rostoucí druh širší kužel, tím více se musí sbíhat i stříhaný plot.

Řez živých plotů začíná ihned po výsadbě. Zdá se nelogické, že mladé rostliny, které se ve školce pro živé ploty netvarovaly, ihned po výsadbě zkrátíme až o dvě třetiny délky, aby se dobře rozvětvovaly od země. I školkařsky zapěstované plotové výpěstky zarovnáme po výsadbě do výšky i do šířky. V dalších dvou až třech letech musíme řezem přimět rostliny, aby se dobře zavětvily. K tomu nestačí pouhé zarovnání vrcholků, protože takový plot roste nahoře příliš do šířky a v dolní části zůstane řídký.

Pro všechny listnáče platí zásada, že častějším řezem dosáhneme plnější „garnituru“ (ovětvení). Častější řez a více letních řezů, má své výhody také v tom, že je méně namáhavý, odpad se zužitkuje na kompost a zeleň odpadlá z trnitých plotů je méně nepříjemná při úklidu. S letním řezem můžeme začít již koncem května. Pokud však mají ve starších plotech ptáci svá hnízdiště, neměli bychom se do letního řezu pustit před koncem července nebo začátkem srpna. Rostlinám to jistě vadit nebude. Jsou zahrádkáři, kteří musí živé ploty stříhat alespoň 5krát za rok. I to listnáče snesou.

To, že můžeme letní stříhání živých plotů nahradit aplikací růstových regulátorů, je uvedeno již v kapitole o racionalizaci pěstební činnosti. Přípravek ATRINAL byl za tím účelem vyzkoušen s dobrým účinkem v následujících koncentracích: 0,2 až 0,5 % – Cotoneaster, 0,3 % – Lonicera nitida, 0,4 % – Thuja occidentalis, 0,5 % – Ligustrum, Philadelphus, Spiraea (mají-li kvést, stříkáme až po odkvětu), 0,6 % – Cornus mas, 0,75 % – Crataegus, Ribes alpinum, 0,5 – 1,0 % – Symphoricarpos,
1,0 % – Acer campestre, Berberis, Forsythia, 2,0 % – Pyracantha, 2,5 % – Carpinus betulus (po plném vývinu dvou nejstarších listů na letorostu). Při použití tohoto způsobu děláme pouze tzv. očistný řez po skončení vegetace, kterým zajistíme normální rašení na jaře. Asi 4. rokem po výsadbě můžeme s tímto chemickým „řezem“ již začít. Proti tradičnímu řezu je rozvětvení rostlin po aplikaci retardantů bohatší. (U ostatních přípravků není zatím potřebná koncentrace vyzkoušena, viz KUTINA: Regulátory růstu.)

K práci s elektrickým stříhačem plotů si můžeme připomenout, že si z bezpečnostních důvodů zavěsíme prodlužovací kabel přes rameno a necháme viset o něco víc, než je potřeba pro přípojku. Nemůže se potom přihodit, že ho přehlédneme a přestříhneme. Větve tlustší než tužka bychom měli nejdříve sestříhat nůžkami.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Řez okrasných dřevin se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>