Toto umění starých zámeckých zahradníků je zde vzpomenuto jen krátce, neboť se do dnešní moderní zahradní architektury již nehodí.
Na obrázku vidíme řadu železných oblouků spojených v kostru, která slouží jako opora pro keřovité sazenice lip nebo jiných stromovitých dřevin, z nichž se vyvazováním a přistříháváním letorostů vytváří zelené loubí. Je nutno zdůraznit, že tato kostra musí být masívní, neboť pouhé dráty by mohutná síla růstu lip brzy zdeformovala. Hotové loubí, po několika letech nahoře spojené, je již samonosné. Vytvářet se dá i z habrů, buků, topolů, vrb, kaštanů, olší a snad i z jiných stromovitých dřevin. Také svislé stěny lze vytvořit soustavným tvarováním, zkracováním výhonů a rozmísťováním a vyvazováním narůstajících letorostů do potřebné výšky. Funkce hotového loubí v pěkně upravené zahradě může být dělící i spojovací. Možná, že se někdo pokusí toto umění obnovit.
Tyto kostry stěn (různé jejich varianty) a loubí můžeme také osázet pnoucími dřevinami. Zkušený zahradník dospěje k zajímavému poznání, že je mnohem pracnější vytvářet zelené stěny a loubí z pnoucích dřevin než ze stromovitých. Výhony pnoucích dřevin jsou mnohem méně poddajné a trvanlivé. Pokud by estetickému cítění vadila železná konstrukce, je možné ji postavit i z dubové nebo bukové tyčoviny, popřípadě z borové nebo smrkové, která je dobře naimpregnovaná, aby vydržela, než bude loubí samonosné.
Pro rekonstrukce barokních zahrad se hodí nejen zelené koule a pyramidy, ale i ostatní figury. Pro jejich vypěstování se hodí Buxus arborescens a Taxus baccata. V zimním období se zapíchne k volně rostoucím keřům příslušně tvarovaná pevná kostra z drátu a větvičky keřů se začnou na ni vyvazovat a přistříhávat. Letní řez je nutno opakovat dvakrát.
