216 010 5 – V. minor, 5 až 7, 8 až 11, 12 až 20 výhonů, popř. dělence nebo z kontejnerů.

Vedlejší sortiment: V. major, V. major ‛Variegata‛, V. minor ‛Alba‛, ‛Argenteovariegata‛, ‛Atropurpurea‛, ‛Azurea Plena‛, ‛Bowles‛, ‛La Grava‛, ‛Multiplex‛, ‛Rosea‛ a ‛Variegata Aurea‛.

Výsadba: Jako výsadbový materiál hlavního druhu používáme často pro velkoplošné výsadby nepřesazované dělence. Pokud jsou tyto sazenice čerstvé a dostatečně silné, s požadovaným počtem výhonů, můžeme je s úspěchem vysazovat. Horší jsou mladé řízkovance s nedostatečným počtem výhonů, i když jsou hrnkované. Než se totiž porost ze slabých sazenic zapojí, proroste plevelem, který musíme ručně, neekonomicky, několikrát vyplít. Porost ze silnějších sazenic se zapojí dříve a tak dokonale, že plevelné rosltiny již nenajdou prostor pro růst. Barvínek sázíme poněkud hlouběji.

V. minor vysazujeme jako půdní kryt a náhradu trávníků rovinných a svahových ploch při sponu 30 x 40 cm na zastíněné, polostinné, popřípadě i slunné stanoviště, máme-li možnost občasné závlahy. Také jako podrost vyšších stromů se V. minor osvědčí. Kultivary uplatníme spíše jako obruby záhonů a pěšin, do skalek, na zastíněné květinové zídky, terasy, v atriových zahradách, předzahrádkách, na ozelenění hrobů a do stálezelených výsadeb mobilní zeleně. V. major s pestrolistou formou pěstujeme jako převislou zeleň v hrnkách a jako komponent výsadeb dekorační zeleně v přenosných nádobách městských prostranství. Pro všechny druhy a variety můžeme použít zahradní půdu běžnou, avšak výživnou, čerstvou, odplevelenou a dobře nakypřenou.

Řez a ošetřování: Starší, již nehezký porost můžeme v předjaří kosou posekat, přihnojit bezplevelným humózním kompostem a Herbasynem 1 v dávce asi 100 g.m^-2, aby se znovu pěkně zazelenal a kvetl. Obdobně ošetříme i obruby, přičemž je rýčem zarovnáme do roviny.

121 010 5 – K. angustifolia, 20/30/40/50 cm, s balem,

011 5 – K. – ‛Rubra‛, 20/30/40/50 cm, s balem,

020 5 – K. latifolia, 20/30/40/50/60 cm, s balem,

030 5 – K. polifolia, 20/25/30/45 cm, s balem.

Vedlejší sortiment: K. angustifolia ‛Candida‛, ‛Nana‛, ‛Ovata‛, ‛Rosea‛, K. carolina, K. latifolia ‛Alba‛, ‛Myrtifolia‛, ‛Rosea‛, ‛Rubra‛ a K. microphylla.

Výsadba: Rostliny s rašelinovým balem, vícekrát přesazované, vysazujeme spolu s pěnišníky v srpnu až září nebo na jaře ve stálezelených zahradách, ve vřesovištích, nebo větší alpína se silikátovým podkladem nebo v malých zahradách na rašelinové záhony. Stanoviště vybereme závětrné a světlé.

Vhodná pro všechny druhy je půda rašelinná i jiná půda bohatá na humus, kyselé až slabě kyselé reakce, čerstvá až vlhká. Mamota není totiž odkázána jen na rašelinné nebo slatinné půdy, ale roste dobře i na půdách písčitých, humózně hlinitých, pokud jsou dostatečně vlhké.

Řez a ošetřování: Hotové školkařské výpěstky mamoty, vysázené na trvalé stanoviště, nevyžadují již žádný řez. Musíme s nimi zacházet opatrně, neboť jsou dost lámavé. Po výsadbě pokryjeme povrch půdy kolem keřů slabou vrstvou listí nebo ho osázíme nízkými mělce kořenícími trvalkami vyžadujícími kyselou půdu.

Když mamoty v letech po výsadbě nepřirůstají, není to namrzáním, jak bychom se domnívali, neboť zdravé rostliny snášejí běžné zimy celkem dobře, ale je to znamení, že jim nevyhovuje prostředí. Pak je raději přesadíme na vhodnější místo s čerstvou půdou.