Školkařský sortiment:
211 010 2, 3 – U. americana; 020 2, 3 – U. carpinifolia; 030 2, 3 – U. glabra; 040 2, 3 – U. hollandica;
041 2, 3 – U. hollandica ‛Commelin‛; 042 2, 3 – U. hollandica ‛Vegeta‛; 050 2, 3 – U. laevis; 060 2, 3 – U. procera, 100/125/150/200/250/300 cm, 2x přesaz., Vk 180 cm – 5/6/8/10 cm, Vk 200 cm – 8/10/12/14 cm, 2x přesaz., 061 2 – U. procera ‛Bea Schwarz‛; 062 2 – U. procera ‛Louis van Houtte‛; 070 2 – U. pumila, 60/80/100/125 cm, 2x přesaz., 125/150/175/200 cm, 3x přesaz.; 021 2 – U. carpinifolia ‛Cornubiensis‛, ‛Dampieri‛, ‛Wredei‛; 023 6 – U. carpinifolia ‛Umbraculifera‛, Vk 220 cm, 8/10/12/14 cm, 2x přesaz.; 022 2, 6 – U. carpinifolia ‛Pendula‛; 031 2, 6 – U. glabra ‛Pendula‛, 80/125/150/200 cm, 2x přesaz., Vk 220 cm, 8/10/12/14 cm, 2x přesaz.
Vedlejší sortiment: U. alata, U. japonica, U. laciniata, U. macrocarpa, U. parvifolia, U. rubra, U. thomasii a U. wilsoniana.
(K uvedeným původním druhům patří ještě kultivary, které mají dnes již jen význam pro sbírkové účely, a pak selekce druhů školkařského sortimentu s významem pro lesnické výsadby.)
Výsadba: Výsadbový materiál běžných velikostí – vzrostlejší je dnes dost vzácný – s prostými kořeny, avšak řádně přesazovaný, uplatňujeme hlavně ve větších krajinářských a parkových úpravách, jako ochranné výsadby, ve volnějších skupinách, ve stromovkách a stromořadích. Kultivary s pestrým listem a různých růstových tvarů vysazujeme hlavně solitérně, U. carpinifolia ‛Umbraculifera‛ do uličních stromořadí, popřípadě i sloupovité a pyramidální tvary.
U. carpinifolia (břest) – mladé rostliny, 60/100/140 cm, 3leté, 2krát přesazované, můžeme použít pro ozelenění suchých, štěrkovitých a mělkých půd, slabě kyselých až silně alkalických i zasolených. Hotové školkařské výpěstky uplatníme v sadových úpravách nejlépe na půdách mírně suchých až vlhkých, propustných, hlinitých, jílovitých nebo i humózních. Nesnášejí utužený půdní povrch.
U. glabra – vysazujeme na půdy vlhké až mírně suché, propustné, kamenité i humózní, hlinité, též jílovité, v chladnější, vlhčí oblasti. Pro městské prostředí se nehodí, nesnáší suchý vzduch.
U. hollandica – uplatníme na hlubokých humózně hlinitých i vápenitých půdách v městském i průmyslovém prostředí a také jako dálniční doprovodnou zeleň. Některé kultivary vysazujeme do stromořadí.
U. laevis (vaz) – roste nejlépe na černozemích a úrodných hlinitých půdách, na vlhkých až bažinatých místech, i když v létě odolává i delšímu období sucha. Vaz je vhodný parkový strom pro vlhkou polohu.
U. procera – uplatníme jak ve vlhkých nížinných polohách, tak na sušších půdách na hranici stepní polohy. V těchto polohách je však ve vzrůstu na plném výsluní velmi proměnlivý. Kultivar ‛Bea Schwarz‛ je považován za odolný proti grafióze jilmů. Možná, že jsou odolné i další kultivary.
U. pumila – hlavně odrůdu ‛Arborea‛, vysazujeme většinou v keřovitém tvaru, avšak vzrostlejší stromkovité výpěstky můžeme velmi dobře použít jako parkové a alejové stromy nižšího vzrůstu, odolné proti grafióze, které rostou v každé běžné zahradní půdě.
Řez: Při výsadbě zkracujeme jen mladé a vytáhlé koruny. Vzrostlejší a kompaktní koruny jen prosvětlíme. Terminály mladých výpěstků seřízneme na silnější nižší pupen, čímž vytváříme vlastně tzv. sympodiální kmen. Konkurenční výhony odstraníme. Zdravé jilmy vyrostou později i bez výchovného řezu v stromy se souměrnou korunou, i když terminální výhony školkařských výpěstků jsou šavlovité. Jsou-li vyzrálé, vyrovnají se pokračujícím růstem jako lípy. V pozdějších letech můžeme zvýšit kmeny v stromořadí vyvětvováním. Vyholování mladých kmenů i vyvětvování starších stromů musíme u jilmů dělat včas, přesně a pečlivě, na větevní kroužek, jinak by narůstaly v následujících letech soustavně vlky, kterých bychom se již nezbavili, jak můžeme vidět ve starších alejích. Radikální zmlazování a každoroční seřezávání letorostů na babku není vhodné a raději se tomu vyhneme, i když to jilmy celkem dobře snášejí. Vysoké živé ploty a stěny stříháme však každý rok. Vynecháme-li stříhání, rozpadnou se do šířky.
Ošetřování: Nově vysázené stromky i stromy musíme přivázat ke kůlům, popř. zakotvit. U roubovaných kultivarů hlídáme tvorbu planých výhonů a omladků, které hladce vyřezáváme.
Postrach pečovatelů o veřejnou zeleň – tracheomykózní onemocnění jilmů, zvané grafióza jilmů (Ceratocystis ulmi) – rozšiřuje především podkroní a dřevokazný hmyz. Ochranná opatření zatím nejsou známa. Ani tzv. rezistentní odrůdy nebo selekce nejsou stoprocentně imunní. Napadené stromy, jak grafiózou, tak i podkorním a dřevokazným hmyzem, neprodleně odstraníme. Proti četným dřevokazným houbám nesmíme opomenout řádné ošetření ran.
