Školkařský sortiment:
016 010 7 – T. koraiensis; 020 1 – T. occidentalis; 021 5 – T. occidentalis ‛Aurea‛, ‛Columbia‛ a ‛Wareana‛; 021 5 – T. occidentalis ‛Froebelii‛ a ‛Hoveyi‛; 022 4 – T. occidentalis ‛Columba‛, ‛Malonyana‛ a ‛Spiralis‛; 022 4 – T. occidentalis ‛Ellwangeriana‛; 023 4 – T. occidentalis ‛Cloth of Gold‛; 023 7 – T. occidentalis ‛Filiformis‛, ‛Recurva‛, ‛Umbraculifera‛, ‛Wagneriana‛ a ‛Woodwardii‛; 023 2 – T. occidentalis ‛Smaragd‛; 023 2 – T. occidentalis ‛Pendula‛; 024 8 – T. occidentalis ‛Ericoides‛ a ‛Rheingold‛; 025 9 – T. occidentalis ‛Kobold‛, ‛Little Gem‛, ‛Recurva Nana‛ a ‛Tiny Timm‛; 030 4 – T. orientalis; 031 9 – T. orientalis ‛Aurea Nana‛; 040 4 – T. plicata; 050 5 – T. standishii.
Vedlejší sortiment: Výběr dalších kultivarů pěstovaných v našich školkách:
Kultivary nízkého vzrůstu: T. occidentalis ‛Danica‛, ‛Globosa‛, ‛Globosa Nana‛, ‛Gracilis‛, ‛Hetz Midget‛, Little Champion‛, ‛Meineckes Zwerg‛, T. orientalis ‛Minima‛, T. plicata ‛Gracilis‛, ‛Gracilis Aurea‛ a ‛Rogersi‛.
Kultivary vyššího vzrůstu: T. occidentalis ‛Aureo-spicata‛, ‛Douglasii Pyramidalis‛, ‛Elegantissima‛, ‛Emeraude‛, ‛Europa Gold‛, ‛Fastigiata‛, ‛Giganteoides‛, ‛Lori‛, ‛Lutea‛, ‛Holmstrup‛, ‛Rosenthalii‛, ‛Viridis‛, ‛Warreana Lutescens‛, T. orientalis ‛Aurea‛, ‛Elegantissima‛, ‛Magnifica‛, ‛Pyramidalis Aurea‛, ‛Rosedalis Compacta‛, T. plicata ‛Atrovirens‛, ‛Aurescens‛, ‛Dura‛, ‛Excelsa‛, ‛Fastigiata‛, ‛Pendula‛, ‛Semperaurea‛ a ‛Zebrina‛.
Výsadba: Zeravy jsou ve výsadbách sadů a zahrad na ústupu. Rozmanitost sortimentu a nenáročnost na podnebí, polohu a půdu nám však dává možnost širokého uplatnění zeravů kromě na hřbitovech také v historických zahradách, přírodně i architektonicky řešených sadech, v ochranných výsadbách a ve větších i malých zahradách. Uplatníme je tam solitérně, v menších i větších skupinách, jako kulisy, živé ploty, nízké tvary pak jednotlivě na skalkách, na ohraničení cest a záhonů a do nádob mobilní zeleně i jako přenosné dekorační rostliny.
Na živé ploty používáme zpravidla původní druh T. occidentalis, rozmnožovaný ze semene. Můžeme je vysazovat také z výpěstků bez balu jako 1 až 2krát přesazované ve velikostech do 80 cm. Vyrovnanější stříhané ploty vypěstujeme z vegetativně množených výpěstků vzrůstných kultivarů. Válcovité typy, jako T. occidentalis ‛Malonyana‛, u nás často používaný zerav na živé ploty, nevytvářejí rovné stěny, vždy zůstane znát zaoblený tvar jednotlivých rostlin.
Stanoviště pro T. occidentalis a jeho kultivary je nejlepší ve světlé otevřené poloze s půdou vlhkou, chladnější, písčitou až štěrkovitou nebo humózně hlinitou, jen slabě kyselou až alkalickou, třeba i hrubou, nezpracovanou. V kyselých půdách se jim nedaří, můžeme je však vysazovat v městském i průmyslovém prostředí. Prořídnou však v suchém prostředí, nesnášejí solení a konkurenci povrchových kořenů jiných dřevin. Pro T. plicata volíme teplejší a vlhčí polohu, i když půda může být mírně sušší. Musí být ale výživnější, hlubší, hlinitá. Reakce půdy může být kyselá až alkalická. Pro městské prostředí se hodí zerav jen do vysloveně vlhkých míst v parcích a velkých zahradách. T. orientalis a kultivary vysazujeme v teplejší poloze chráněné před mrazivými větry, kde snáší i větší sucho, mohou-li kořeny vniknout hluboko od půd lehčích, hlinitých, písčitých až kamenitých, výhřevných, neutrálních až alkalických. Snáší proto i městské prostředí.
Při zakládání tvarovaných živých plotů volíme pro výpěstky do 80 cm vzdálenost mezi rostlinami 20 až 30 cm, pro vyšší do 150 cm vzdálenost 30 až 50 cm, u vzrostlejších stavíme baly do výsadbové rýhy téměř na doraz, neboť nemůžeme počítat, že by se spodní garnitury rostlin brzy po výsadbě zapojily.
Řez: Šířku stříhaných živých plotů řídíme podle výsadbového materiálu, neboť i když snášejí zeravy velmi dobře řez i případné radikální zmlazení, neobnoví se hluboko zkrácený dolní obrost tak, aby živý plot byl bez vady. Nejštíhlejší ploty vypěstujeme z nejmladších kmínkovitých výpěstků, které již po výsadbě nahoře i po stranách zkracujeme.
Nejen poškozené a přerostlé, ale i zdravé exempláře můžeme na podzim nebo v předjaří zmladit hluboko do starého dřeva. Proschlé odumírající jedince zmlazením již nezachráníme.
Běžně stříháme živé ploty na začátku vegetačního klidu a pak v květnu až červnu. Na jaře u hotových živých plotů, asi 4. rok po výsadbě, můžeme místo stříhání stříkat 0,4 % přípravkem ATRINAL nebo jiným růstovým regulátorem, když mladé výhonky dosáhly asi 5 cm délky. Jinak stříháme špalírkami, nejlépe po dešti, když řezné rány rychle zakryje nová, svěží zeleň.
Mladé výsadby mají někdy na výživných půdách takový start, že je nebezpečí, že terminální výhony zůstanou holé. V tom případě je v létě zkrátíme i s postranními výhonky na nižší rozvětvení, aby se obrost zaplnil. Pozorujeme-li u solitérních jedinců, že se terminální výhon rozdvojuje, vyřízneme konkurenční výhony, aby později pri sněhových kalamitách nenastalo nebezpečí, že by se koruna stromu mohla rozčísnout. Konečně nesmíme opomenout uvolnit včas rostliny, které se začínají tísnit, jinak rychle odumírají spodní větve a rostliny zůstanou trvale obnažené.
Ošetřování: Prosychání zeravů předejdeme za sucha důkladnou závlahou.
Z chorob škodí mladým rostlinám hnědnutí listů a odumírání větviček (Didymascella thujina), proto musíme od července do října opakovat po 14 dnech měďnaté nebo zinečné postřiky. Více škody však nadělají mšice Cynara cupressi a puklice Eulecanium arion, proti kterým bojujeme před rašením a po ukončení vegetace postřiky na bázi minerálních olejů a v červenci proti mladé generaci škůdce organofosfáty. Zakrslé typy těmito škůdci tolik netrpí.
Proti plevelům můžeme použít přípravky na bázi simazinu.
