225 010 5 – Z. pulverulenta, 30/40/50/60 cm, s balem,

011 5 – Z. pulverulenta ‛Nitida‛, 30/40/50/60 cm, s balem.

Pěstování: Silnější výpěstky uplatníme v zahradách a parcích, na vřesovištích, vlhkých rašelinových záhonech, ve skupinách nebo před vyššími vřesovištními rostlinami.

Půdu připravíme rašelinnou, s přídavkem křemičitého písku, kyselé reakce. Po výsadbě pokryjeme půdu jehličnatou hrabankou a na zimu zastíníme rostliny chvojím, aby násada na květ neutrpěla.

Řez vřesence nevyžadují.

224 010 2 – Z. carpinifolia, 80/125/150/200 cm, 2x přesaz.,

020 2 – Z. serrata, 80/125/150/200 cm, 2x přesaz.

Vedlejší sortiment: Z. sinica a Z. verschaffeltii.

Výsadba: Kmínkovité keře můžeme vysazovat v parcích a arboretech na volné světlé a teplé místo do dobré vlhčí a hlinitopísčité půdy, kde zejména druh Z. serrata rychle narůstá.

Řez a ošetřování: Včasným vyřezáváním slabých větví upravíme mladé keře, aby mohly dorůst do vícekmenného, stromoivého tvaru. K tomu je nezbytné udržování dostatečné vlhkosti v půdě.

Pěstování: Přesazované 2leté kořenové řízky nebo výběžky můžeme vysadit jako podrost listnatých stromů nebo na stinný okraj keřových skupin, do polostínu na alpínum, popřípadě jako nízkou obrubu podél stinných cest, ohraničenou obrubníky.

Půdu připravíme z lesní hrabanky, rašeliny nebo mórovky s křemičtou zeminou, pokud nenajdeme přirozené stanoviště, kde by se mohly keříky nerušeně rozrůstat do šířky.

223 010 1 – X. sorbifolia, 40/60/80/100 cm, s balem.

Pěstování: Pokud možno silnější výpěstky – jsou ve školkách vzácné – vysazujeme v zahradách solitérně na slunné a výhřevné stanoviště do dobré kypré a propustné půdy, nejlépe písčitohlinité, vylepšené prohnojenou rašelinou, neutrální až slabě alkalické reakce. Mladou výsadbu obložíme na zimu vrstvou hnoje nebo alespoň listím. Řez žlutorohy nevyžadují, nejvýše upravíme tvar.

222 010 7 – W. floribunda; 011 7 – W. floribunda ‛Alba‛; 012 7 – W. floribunda ‛Macrobotrys‛; 020 7 – W. sinensis; 021 7 – W. sinensis ‛Alba‛; 030 7 – W. venusta, 60/100 cm, 1 až 2 výhony z kontejnerů, 100/150 cm, 1 až 2 výhony, z volné půdy, přesazované, vegetativně množené.

Vedlejší sortiment: W. frutescens a W. macrostachys.

Výsadba: Přednost pro výsadbu dáme 2 až 3letým hřížencům, řízkovancům nebo roubovancům před semenáči, které pozdě a špatně kvetou. Rozeznáme je tím, že 2 až 3leté vegetativně množené sazenice mají ve spodní části krátké postranní výhonky, nesoucí květní pupeny, kdežto semenáče se vyznačují bujnými tenkými výhony bez květních puků a slabšími kořeny.

Vistárie vysazujeme jako obzvlášť nápadné popínavé dřeviny na čelná místa v zahradních a parkových úpravách, jako jsou brány, vchody do domů, verandy, balkóny, ploty, mříže, pergoly, altány, sloupy, balustrády a zámecké schody. Hlavně je však vysazujeme ke stěnám budov a k ozelenění mohutnějších kamenných zdí.

Stanoviště volíme slunné a teplé, chráněné před severními a východními větry. V drsnější oblasti sázíme glyciny k jižní straně domů, kde je vedeme po laťové treláži. V příznivější oblasti je můžeme vysazovat i k volně stojícím oporám.

Půdu připravíme propustnou, nepříliš lehkou, ale výživnou. Nejlepší je hlinitá až písčitohlinitá ornice s kombinovaným hnojivem Herbasyn 2 v dávce 3 kg.m^-3. V nepříznivých půdních podmínkách vykopeme jámu až 80 cm hlubokou, na dno dáme vrstvu asi 30 cm stavebního rumu jako drenáž a jámu naplníme připravenou zeminou, popřípadě původní půdou, vylepšenou podle potřeby kompostem nebo rašelinou s písekm. Velmi hubené půdy, pokud obsahují dostatek humusu, můžeme přihnojit.

Vistárie vysazujeme nejlépe na jaře. Při podzimní výsadbě mohou dužnaté kořeny v zimě zahnívat a nadzemní část může namrznout. Při jarní výsadbě je menší riziko neujmutí rostlin.

Řez: Při výsadbě zkrátíme hlavní výhon asi o 2/3, postranní dlouhé výhony na krátké čípky a trny, případné květní pupeny ponecháme. Řez v dalších letech je nezbytný, chceme-li docílit bohatého květenství a stejnoměrného zakrytí vymezené plochy. Rostliny, rostoucí volně, ovíjejí opory a jiné předměty, kterých se zachytí.

Řez a tvarování vistárie se podobá vytváření jednostranné nebo dvoustranné palmety o vodorovných ramenech. Vzdálenost ramen bude postačovat asi 40 cm. Při řezu vycházíme z růstového charakteru keřů, které vytvářejí na obvodě dlouhé ovíjivé letorosty, nesoucí přilehlé ostře zašpičatělé pupeny. Z těchto listových pupenů narostou v druhém roce akrotonně postranní výhony různé délky. Slabé postranní výhony v dolní části dlouhých letorostů pak vytvářejí krátké a vejčité květní pupeny. Nejspodnější pupeny loňských letorostů zpravidla vůbec nevyraší nebo vytvářejí krátké květonosné trnce nebo větvičky. Postranní letorosty v horní části větví nesou opět jen listové pupeny.

Vistárie, ponechaná volnému růstu, vytváří květonosné větévky jen ve střední třetině větve. V horní třetině jsou jen silné listové výhony, spodní část zůstává holá. Tento nepoměr ovlivníme řezem tím způsobem, že silným zkrácením loňských letorostů v předjaří přinutíme spodní pupeny k vyrašení a v létě zaštipováním bujných listových výhonů podpoříme diferenciaci listových pupenů v květní. Tento letní řez děláme prvně již v květnu a pak ho opakujeme ještě dvakrát až do konce srpna.

Při tvarování postupujeme takto: V prvním roce hlavní výhon vysázeného výpěstku zkrátíme na 50 až 70 cm, ostatní seřízneme na 2 až 3 očka. Během vegetace silně vyraší horní pupeny seříznutého letorostu, a jakmile dosáhnou mladé výhony délky 20 až 25 cm, zkrátíme silné letorosty za 6. listem, slabší za 4. listem, nejslabší nezkracujeme vůbec. Na zkrácených postranních výhonech se spodní očka přemění v květní pupeny, horní opět vyraší a pak je zaštípneme za 3. až 4. listem. Letní řez opakujeme ještě jednou nebo dvakrát. Terminální výhon však necháme volně růst.

V druhém roce začínáme zimním řezem. Terminální výhon seřízneme za 5. až 7. dobře vyvinutým pupenem, krátké neřežeme. Slabší výhony ve spodní části větví nebo kmene, které samovolně vytvořily květní pupeny, rovněž neřežeme.

Ve třetím roce po výsadbě má řádně vedená vistárie na postranních větvičkách z minulého roku již první květy. Přesáhl-li terminální – prodlužující – výhon výšku, ve které zamýšlíme založit první vodorovné rameno, můžeme jej po zimním řezu zahnout a vyvázat. Pro dvoustrannou palmetu seřízneme prodlužující výhon ve výšce budoucích ramen a dva výhony z nejhořejších tří pupenů vyvážeme vodorovně až v příštím roce. Postranní zaštipované výhony z minulého roku zkrátíme za 5. až 7. pupenem, výhonky na 2letých větvičkách za 4. až 5. pupenem, slabé a krátké větvičky neřežeme. Letní řez děláme stejně jako v předchozích letech.

V dalších letech již květonosné větve nevyžadují téměř žádný řez, protože se již netvoří dlouhé letorosty. Někdy však vyrůstají bujné výhony ze staršího dřeva. Ty pak odřízneme na patku, pokud je nepotřebujeme na zaplnění prázdného místa. Zakryla-li vistárie po letech určenou plochu, zkrátíme prodlužující výhony na 4 až 5 oček a příští rok se vrátíme na nejzadnější mladý letorost. Čas od času pak zmlazujeme celý konec větve na vhodnou starší větvičku. Zanedbané keře můžeme radikálně zmladit a narůstající letorosty pak soustavně řežeme, jak je výše uvedeno.

Ošetřování: Při jarní výsadbě bude zpravidla nutné, abychom sazenice jednou důkladně zavlažili. Potom pokryjeme půdu kolem rostlin rašelinou, obzvláště tenkrát, když půda obsahuje příliš vápníku, při jehož přebytku trpí vistárie silně chlorózou. Také případné přihnojování děláme výhradně kyselými hnojivy. Rostliny vysázené k jižní straně zdí, můžeme zastínit, dokud pevně nezakoření, půdní povrch často kypříme, neboť sesedlý a neprovzdušněný povrch vistárie nesnášejí. Pokud dostanou dostatek vody, snesou zakouřené prostředí i letní úpal.

221 010 1 – W. coraeensis; 030 1 – W. florida; 032 1 – W. florida ‛Variegata‛; 033 1 – W. florida ‛Venusta‛, 40/60/80 cm, 2x přesaz.; 031 1 – W. florida ‛Purpurea‛, 30/40/60 cm, 2x přesaz.; 020 1 – W. floribunda; 041 1 – W. hibrida ‛Abel Carriere‛, ‛Bristol Ruby‛, ‛Eva Rathke‛, ‛Newport Red‛, ‛Styriaca‛, 60/100/125 cm, 2x přesaz., popříp. menší z kontejnerů.

Vedlejší sortiment (doporučený sortiment VŠÚOZ Průhonice): W. hybrida ‛Ballet‛, ‛Boskoop Glory‛, ‛Bristol Snowflake‛, ‛Candida‛, ‛Eva Supreme‛, ‛Floréal‛, ‛Heroine‛, ‛Le Printemps‛, ‛Edouard André‛, ‛Richesse‛ a W. maximowiczii.

Další původní druhy: W. decora, W. middendorffiana a W. praecox.

Výsadba: Mladé, pouze jednou přesazované výpěstky, dodávané často z nedostatku silnějších přímo ze záhonů, nejsou dobrým výsadbovým materiálem. Snadno trpí po výsadbě na vápenitějších půdách chlorózou a v mokrých nebo tuhých zimách, když je pečlivě neošetřujeme, uhynou. Pěkný výsadbový materiál uplatníme v sadových i zahradních úpravách v sourodých nebo smíšených skupinách a řadových výsadbách okrasných keřů, také solitérně a W. florida ‛Purpurea‛ i jako živý plůtek.

Stanoviště vybereme v poloze slunné, popřípadě lehce zastíněné, chráněné před mrazivými větry, s půdou živnou, avšak nepříliš těžkou ani suchou, spíše vlhčí, humózní, kyselé až slabě alkalické reakce. Může být hrubé struktury i v průmyslové a zakouřené oblasti.

Řez: Při výsadbě zastřihenme letorosty asi o jednu polovinu, kořeny šetříme. V následujících letech děláme vždy po 2 až 3 letech průklest, při kterém vyřežeme nejstarší větve. Můžeme to dělat i po odkvětu, avšak mladé výhony se při tom snadno vylamují. Staré nebo silně namrzlé keře můžeme i radikálně zmladit. Pokud jsou namrzlé jen nevyzrálé špičky letorostů, sestříháme je na zdravé dřevo. Při tom můžeme slabé výhony vystříhat.

Ošetřování: Máme-li možnost, obložíme mladou výsadbu slamnatým hnojem nebo alespoň dobrým kompostem. V prvních letech po výsadbě je nezbytná stálá kultivace půdy. Později můžeme proti plevelům použít GESATOP 50 nebo jiný herbicid na bázi simazinu v dávce 0,5 g.m^-2.

217 010 7 – V. coignetiae, 6/100 cm, 1 až 2leté,

020 7 – V. riparia, 60/100, 1 až 2leté.

Vedlejší sortiment: V. aestivalis, V. amurensis, V. baileyana, V. berlandieri, V. candidans, V. cinerea, V. davidii, V. flexuosa, V. labrusca, V.palmata, V. pentagona, V. piasezkii, V. romanetii, V. rotundifolia, V. thunbergii a V. vulpina.

Výsadba: Nejen výpěstky školkařského sortimentu, ale i četné další druhy můžeme vysazovat na slunném stanovišti k besídkám, loubím, pergolám, festonům (jako girlandy), bránám, obloukům, zábradlím, schodištím, vyšším plotům, sloupům, mostům, starým stromům, zkrátka těmito často nezmarnými popínavými keři můžeme ozelenit nejrůznější stavby a konstrukce, na které se mohou pomocí napnutých kordónových drátů pnout do výšky a šířky.

Připravíme dostatečně velké výsadbové jámy s půdou výživnou, výhřevnou, nesléhavou, propustnou, nejlépe na písčitém nebo i kamenitém podkladu, kde mohou výhony choulostivějších durhů dobře vyzrát.

Polohu volíme vždy slunnou, i když výhony porostou do zástinu.

Řez a ošetřování: Při výsadbě zkrátíme výhony až do vyzrálého dřeva, kořeny šetříme. Dlouhé sazenice můžeme sázet trochu šikmo a pak je nakopčit, ať sázíme na podzim nebo na jaře. Po vyrašení je zavedeme, popřípadě vyvážeme k opoře.

Další řez nám nemusí dělat problémy. Kde se mohou keře volně popínat nebo tvořit závěsy z korun zdí nebo ze skal, neřežeme vůbec. Na omezených oporách seřezáváme zpravidla letorosty na několik pupenů, popřípadě necháme delší tažné, aby keře zplanily brzy určený prostor. Starší prosychající keře můžeme v zimním období hluboko zmladit.

Jmenované druhy netrpí tolik závažnými chorobami a škůdci jako ušlechtilé odrůdy vinné révy. Po mrazových škodách regenerují.

Pěstování: Přezimované sazenice z hrnků můžeme v teplejší oblasti vysadit solitérně na zahradu jako aromatické kvetoucí keře do lehké výhřevné a propustné půdy na plné výsluní. V. rotundifolia je dosti otužilý keř, ostatní musíme na zimu dobře zabezpečit proti mrazům a mokru. Na jaře je pak hluboko seřízneme a přihnojíme, aby znovu obrazily mladými kvetoucími výhony.

216 010 5 – V. minor, 5 až 7, 8 až 11, 12 až 20 výhonů, popř. dělence nebo z kontejnerů.

Vedlejší sortiment: V. major, V. major ‛Variegata‛, V. minor ‛Alba‛, ‛Argenteovariegata‛, ‛Atropurpurea‛, ‛Azurea Plena‛, ‛Bowles‛, ‛La Grava‛, ‛Multiplex‛, ‛Rosea‛ a ‛Variegata Aurea‛.

Výsadba: Jako výsadbový materiál hlavního druhu používáme často pro velkoplošné výsadby nepřesazované dělence. Pokud jsou tyto sazenice čerstvé a dostatečně silné, s požadovaným počtem výhonů, můžeme je s úspěchem vysazovat. Horší jsou mladé řízkovance s nedostatečným počtem výhonů, i když jsou hrnkované. Než se totiž porost ze slabých sazenic zapojí, proroste plevelem, který musíme ručně, neekonomicky, několikrát vyplít. Porost ze silnějších sazenic se zapojí dříve a tak dokonale, že plevelné rosltiny již nenajdou prostor pro růst. Barvínek sázíme poněkud hlouběji.

V. minor vysazujeme jako půdní kryt a náhradu trávníků rovinných a svahových ploch při sponu 30 x 40 cm na zastíněné, polostinné, popřípadě i slunné stanoviště, máme-li možnost občasné závlahy. Také jako podrost vyšších stromů se V. minor osvědčí. Kultivary uplatníme spíše jako obruby záhonů a pěšin, do skalek, na zastíněné květinové zídky, terasy, v atriových zahradách, předzahrádkách, na ozelenění hrobů a do stálezelených výsadeb mobilní zeleně. V. major s pestrolistou formou pěstujeme jako převislou zeleň v hrnkách a jako komponent výsadeb dekorační zeleně v přenosných nádobách městských prostranství. Pro všechny druhy a variety můžeme použít zahradní půdu běžnou, avšak výživnou, čerstvou, odplevelenou a dobře nakypřenou.

Řez a ošetřování: Starší, již nehezký porost můžeme v předjaří kosou posekat, přihnojit bezplevelným humózním kompostem a Herbasynem 1 v dávce asi 100 g.m^-2, aby se znovu pěkně zazelenal a kvetl. Obdobně ošetříme i obruby, přičemž je rýčem zarovnáme do roviny.

1. Sekce Thyrsoma – školkařský sortiment:

215 060 1 – V. fragrans, 40/60/80 cm, 2x přesaz.,

061 1 – V. fragrans ‛Nana‛, 20/30/40 cm, z kontejnerů,

190 1 – V. sieboldii, 40/60/80 cm, 2x přesaz.

Vedlejší sortiment: V. bodnantense, V. erubescens, V. grandiflorum, V. henryi, V. hillieri, V. odoratissimum a V. suspensum.

Výsadba: Prostokořenné výpěstky, popřípadě s balem, vysazujeme v zahradních a parkových úpravách solitérně nebo ve skupinách, do záhonů kvetoucích keřů či do jarních zahrad. V. fragrans ‛Nana‛ používáme také pro výsadbu nízkých živých plůtků.

Půdy volíme vlhčí, popříp. mírně suché, humózní hlinité, kyselé až slabě alkalické; také v městském prostředí.

2. Sekce Lantana – školkařský sortiment:

215 020 5 – V. buddleifolium; 030 5 – V. burkwoodii; 031 5 – V. burkwoodii ‛Chenault‛; 040 5 – V.
carlcephalum; 050 5 – V. carlesii; 080 5 – V. juddii; 120 5 – V. macrocephalum; 150 5 – V.
pragense; 160 5 – V. rhytidophyllum, 30/40/60/80 cm, s balem; 090 1 – V. lantana,
60/80/100/125/150 cm, 2x přesaz.

Vedlejší sortiment: V. bitchinense, V. burejaticum, V. cotinifolium, V. mongolicum, V. rhytidocarpum, V. schensianum, V. urceolatum, V. utile a V. veitchii.

Výsadba: Jako prostokořenné výpěstky vysazujeme jen V. lantana (tušalaj), a to hlavně v krajnářských úpravách do ochranných výsadeb, živých plotů, skupinových porostů, na svahy a také jako přípravné dřeviny na ozelenění výsypek. Ostatní druhy školkařského sortimentu sekce Lantana jsou vesměs okrasné keře, z části stálezelené, které vysazujeme se zemním nebo kontejnerovým balem v sadových a zahradních úpravách, solitérně, do skupin či na okraj porostů. Vzácnější druhy můžeme použít v atriových zahradách i pro výsadbu nádob mobilní zeleně, umístěných uvnitř města.

Zvláštní podmínky nemusíme vyhledávat. Půdy mohou být čerstvé až suché, také humózní i kamenité, písčité, hlinité i jílovité, slabě kyselé až silně alkalické, nezpracované i činné. Všechny druhy rostou na slunci, stálezelené druhy snesou i zastíněnou polohu v městském prostředí.

3. Sekce Pseudotinus – vedlejší sortiment: V. furcatum, V. lantanoides a V. sympodiale.

Sbírkové druhy vyžadují výhradně vlhkou a stinnou polohu s půdou humózně hlinitou, kyselé až neutrální reakce.

4. Sekce Pseudopulus – školkařský sortiment:

215 140 1 – V. plicatum; 141 1 – V. plicatum ‛Mariesii‛; 142 1 – V. plicatum ‛Rotundifolium‛; 143 1 – V. plicatum ‛Tomentosum‛, 30/40/60/80 cm, s balem.

Výsadba: Výpěstky se zemním balem nebo kontejnerovým balem uplatníme jako druhy sekce Lantana, s tím rozdílem, že v městském prostředí shazují za teplého a suchého počasí olistění. Půdy volíme vlhčí, humózní, kyselé až slabě alkalické.

5. Sekce Lentago – školkařský sortiment:

215 100 1 – V. lentago, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz.

Vedlejší sortiment: V. cassinoides, V. jackii, V. nudum, V. pruniflorum a V. rufidulum.

Druhy V. lentago a někdy i V. prunifolium vysazujeme v sadových úpravách jako krycí keře pro vlhkou a stinnou polohu. Ostatní jsou spíše jen sbírkovými druhy, snášejí také sušší polohu.

6. Sekce Tinus – vedlejší sortimetn: V. cinnamomifolium, V. davidii, V. harryanum, V. propinquum, V. rigidum a V. tinus.

Pěstování: V. tinus je jedna z nejvděčnějších dekoračních dřevin. V mírnější oblasti můžeme tuto dřevinu vysadit se zemním balem do dobré hlinitohumózní půdy do zahrady na polostinné místo, popřípadě na výsluní, kde bohatě nasazuje na květ. V srpnu ji můžeme vyjmout a nasázet do kbelíků s výživnou lehkou zeminou a přezimovat ji pak mrazuprostě jako dekorační rostlinu, která v předjaří pokvete. Pro přezimování ve volné půdě ji poskytneme dobrý kryt z listí a chvojí. Podobně můžeme pěstovat i ostatní druhy, dokonce i druh V. macrocephalum ze sekce Lantana.

7. Sekce Megalotinus – vedlejší druh: V. cylindricum.

Vysazujeme s balem jako sbírkový druh do humózně hlinité půdy. Na zimu chráníme keře listím a zastíněním.

8. Sekce Odontotinus – školkařský sortiment:

215 010 1 – V. betulifolium; 070 1 – V. hupehense; 180 1 – V. setigerum, 40/60/80 cm, 2x
přesaz. nebo z kontejnerů.

Vedlejší sortiment: V. acerifolium, V. bracteatum, V. dasyanthum, V. dentatum, V. dilatatum, V. ellipticum, V. erosum, V. ichangense, V. molle, V. orientale, V. rafinesquianum a V. wirghtii.

Školkařský sortiment a někdy i V. dentatum vysazujeme i jako okrasné keře v sadových úpravách a ostatní druhy ve sbírkách na slunné i polostinné stanoviště do běžné zahradní půdy, kde snášejí i delší období sucha.

9. Sekce Opulus – školkařský sortiment:

215 130 1 – V. opulus, 60/100/150 cm, 2x přesaz.,

131 1 – V. opulus ‛Nanum‛, 20/30/40 cm, z kontejnerů,

132 1 – V. opulus ‛Roseum‛, keře 3 až 4, 5 až 7 výhonů, 2x přesaz.

180 1 – V. setigerum, 40/60/80/100 cm, 2x přesaz.

Vedlejší sortiment: V. edule, V. kansuense a V. trilobum.

Výsadba: U výsadbového materiálu V. opulus a V. opulus ‛Roseum‛ nezáleží ani tak na výšce výpěstků jako na počtu výhonů, jejich vyspělosti a vyzrání, neboť je při výsadbě zkracujeme. Kořenová soustava bývá zpravidla bohatá, jen musíme dbát, aby husté a jemné kořání nezaschlo dřív, než přijde do země.

Kalinu obecnou (V. opulus) můžeme kromě městského prostředí vysazovat v krajinářských a sadových úpravách na všechna stanoviště s půdou písčitou, hlinitou, jílovitou nebo humózní, pokud je vlhká a výživná, slabě kyselé až alkalické reakce. Uplatnění nalézáme pro kalinu obecnou jako výplňovou dřevinu, na ochranné výsadby, živé květnaté ploty, jako krycí keře a pro remízy.

Plnokvětý kultivar kaliny obecné je vhodným okrasným keřem pro parkové a zahradní úpravy. Zakrslá forma ‛Nana‛ je vhodná pro nízké obruby a živé plůtky i pro átriové zahrádky. Ostatní druhy jsou méně významné. Vysazujeme je hlavně jako sbírkové dřeviny do stejných stanovištních podmínek jako V. opulus.

Řez a ošetřování: Stálezelené druhy a nižší druhy sekce Thyrsoma, Lantana a Pseudopulus zpravidla nevyžadují řez, i když je v případě nutnosti můžeme v předjaří jakkoli upravovat nebo i hluboko zmladit. Vzdáváme se ovšem pro ten rok násady na květ. Druhy sekce Lentago a Odontotinus nemusíme řezat, neboť je vysazujeme na volnější stanoviště, kde mohou narušeně narůstat. V. opulus a V. opulus ‛Roseum‛ však soustavně v zimních období prosvětlujeme, popřípadě zkracujeme v předjaří vrcholky výhonů na silná poupata, chceme-li dosáhnout zvlášť velkých květů. Také je můžeme seřezávat po odkvětu, záleží-li nám na štíhlých výhonech pro řez květů v příštím roce.

Na suchém stanovišti trpí hlavně V. opulus a opadavé druhy sekce Lantana listovými mšicemi. Postřikem a úpravou vodního režimu je však snadno zlikvidujeme.