ILEX L. – Aquifoliaceae – cesmína

Školkařský sortiment: Všechny velikosti 2x přesaz. s balem, nižší do 60 cm též z 2 – 3litrových kontejnerů, vyšší z 5litrových.

111 010 5 – I. altaclarensis, 40/60/80/100 cm,

020 5 – I. – aquifolium, 40/60/80/100 cm,

021 5 – I. – ‛Alaska‛, ‛Atlas‛, ‛J. C. van Tol‛, ‛Pyramidalis‛,

40/60/80/100 cm,

022 5 – I. – ‛Golden King‛, ‛Mme Briot‛, 30/40/50/60/80 cm,

030 5 – I. crenata, 30/40/50/60/80 cm,

031 5 – I. – ‛Convexa‛, ‛Golden Gem‛, ‛Stokes‛, 25/30/40/50 cm,

040 5 – I. opaca, 40/60/80/100 cm,

050 5 – I. perado, 40/60/80/100 cm,

060 5 – I. pernyi, 30/40/50/60/80 cm,

070 5 – I. serrata, 40/60/80/100 cm,

080 5 – I. verticillata, 60/80/100/125 cm.

Vedlejší sortiment: Kultivary pěstované v současné době ve školkách: Ilex altaclarensis ‛Cameliaefolia‛, ‛Golden King‛, ‛Purple Shaft‛, ‛Silver Sentinel‛, a ‛Wilsonii‛, Ilex aquifolium ‛Albomarginata‛, ‛Argenteomarginata‛, ‛Aureaomarginata‛, ‛Bacciflava‛, ‛Crispa‛ (calamistrata), ‛Fructo Luteo‛, ‛Ferox‛, ‛Ferox Aurea‛, ‛Myrtifolia‛, ‛Ovata Aurea‛ a ‛Pendula‛, Ilex crenata ‛Bruns‛, ‛Hetzii‛, ‛Rotundifolia‛ a ‛Zwischenahn‛, J. meservae, ‛Blue Angel‛, ‛Blue Prince‛ a ‛Blue Princess‛.

Ostatní druhy: I. aquipernyi, I. glabra, I. latifolia, I. pernyi var. veitchii, I. yunnanensis a druh opadavý I. laevigata.

Výsadba: Kromě uvedených velikostí školkařského sortimentu můžeme vysazovat solitérní rostliny vzrůstných druhů cesmíny ve výškách do 175 cm 3krát přesazované, do 225 cm 4krát přesazované a do 350 cm nejméně 5krát přesazované, např. kultivar I. aquifolium ‛J. C. van Tol‛. U nás se tyto velikosti vyskytují jen výjimečně. Ve školkách severozápadní Evropy však patří ke stálému sortimentu velkých podniků. Široké sortimenty se však zužují. Školky Hillier ve Winchesteru (Anglie) vedly ještě v r. 1972 158 druhů a kultivarů cesmíny, z nichž bylo 108 v zásobě k prodeji. Dnes však pěstují jen běžný sortiment:

Pro zahrady a sadové úpravy v našich podnebních a půdních podmínkách plně vystačíme s výše uvedeným sortimentem. Pro sbírkové účely najdeme ovšem daleko větší množství dalších druhů a kultivarů.

Cesmíny u nás vysazujeme převážně solitérně nebo ve dvojicích u vchodů, pomníků a vjezdů do zahrad a parků. Své uplatnění mají v malých samostatných skupinách v sadových úpravách, jako pozadí kvetoucích keřů, např. azalky, tvoří kostru stálezelených zahradních úprav u historických budov, v parcích jako podrost vyšším stromům a jako stálezelené volně rostoucí živé ploty.

Vzrůstné kultivary I. aquifolium, jako např. ‛J. C. van Tol‛, ‛Pyramidalis‛, a nízké kultivary I. crenata můžeme také pěstovat ve větších nádobách jako dekorační rostliny. K tomu účelu vybereme již ve školce ve volné půdě řezem připravené kompaktní souměrné jedince, které přesadíme nejlépe do dubových kbelíků. Spolu s jinými stálezelenými jehličnany a listnáči je můžeme vysazovat též do velkých ozdobných nádob jako mobilní zeleň pro stinná místa v exkluzívním prostředí hotelů, v lázních apod.

Opadavé druhy uplatníme solitérně v zahradních úpravách. I. verticillata též pěstujeme pro řez větviček s hezkými plody, pokud získáme rostliny samčí i samičí. To platí i pro stálezelené druhy s výjimkou několika kultivarů, mezi nimiž jsou z běžných ‛Alaska‛, ‛J. C. van Tol‛ a ‛Pyramidalis‛, jejichž květy jsou mnohomanželné, a plodí tudíž dost bohatě i v solitérní výsadbě.

Všem druhům cesmíny vyhovuje stanoviště polostinné, opadavým druhům i stanoviště slunné. Pokud je místo dostatečně vlhké, vyhovuje i druhům I. crenata a I. pernyi. Pro původní druhy I. opaca a I. aquifolium může být vhodné stanoviště i v plném stínu budov. Polohu vybereme chráněnou před mrazivými a vysušujícími větry, což platí zejména pro pestrolisté kultivary. Půdu volíme vlhčí, výživnou, humózní, písčitou až těžší hlinitou, ne suchou ani příliš mokrou. I. aquifolium a ostatní vzrůstné druhy a kultivary snesou i půdy slabě alkalické. Jen I. crenata vyžaduje neutrální až slabě kyselé půdy.

Nejdůležitější je pro všechny vyšší vzdušná vlhkost, protože pokud je nízká, opadává v zimním období mnoho listí.

Cesmíny můžeme přesazovat od září po celý podzim a při otevřené půdě i v zimním období, pokud mají pevné zemní baly. Mladší rostliny vysazujeme raději v předjaří až do rašení nových výhonů. Pokud přesazujeme cesmíny do tří let po výsadbě, ujímají se celkem bezpečně i vzrostlé exempláře. Musíme však dbát, abychom je vydobyli s pevným a vlhkým zemním balem, který nesmí během delší přepravy na nové stanoviště přeschnout.

Řez: Cesmíny na trvalém stanovišti v zahradních a parkových úpravách řez nevyžadují. Jen po tuhých zimách, když jsou poškozeny nejen listy, ale celé části větví, musíme je seříznout až na zdravé dřevo, přičemž dbáme, abychom šetřili všechny mladé výhony a listy, které zůstaly nenamrzlé. Radikální zmlazení cesmíny špatně snášejí. Po silném zmlazení trvá i několik let, než znovu dobře obrostou.

Když potřebujeme upravit tvar rostlin, ať již živých plotů nebo rostlin dekoračních, řežeme vždy zahradnickými nůžkami, a to tak, aby část olistěného letorostu zůstala stát. Nikdy nepoužíváme při stříhání cesmín špalírky. Nejvhodnější doba pro tento řez je od konce srpna do poloviny září. Řežeme-li v zimním období větší množství delších větviček s plody nebo pro vazačské účely a dekoraci, musíme počítat s tím, že vzhled a souměrný růst narušíme.

Ošetřování: Mladou výsadbu chráníme před promrzáním kořenové soustavy pokrývkou půdy. V létě a na podzim dbáme, aby cesmíny měly dostatek půdní i vzdušné vlhkosti. Ustálené mokro jim však škodí. Pokud vysazujeme na slunných místech, musíme rostliny po výsadbě chránit před zimním sluncem, pestrolisté kultivary i v pozdějších letech.

Choroby a škůdci se objevují na cesmínách jen ojediněle. Někdy to bývá obaleč Rhopobota naevana, vrtalka Phytomyza ilicis, která jako podkopěnka poškozuje list, a puklice Phenacoccus aceris bez štítku, na spodní straně listů moučnatě bíle pudrovaná. Proti těmto škůdcům pomůže postřik začátkem května přípravkem ULTRACID. Proti zaplevelení můžeme použít přípravky na bázi simazinu ve standardní dávce 1 g.m^-2.

Exhalace cesmínám mnoho neškodí, spíše nesnášejí suché městské prostředí.