Pokud jsou ve veřejných sadech mladé choulostivější dřeviny, bude jejich ochrana na zimu záležet v pokrytí půdy kolem rostlin vrstvou listí, které zatížíme větvemi chvojí, aby je vítr neodvál. Pro vřesovištní rostliny bychom měli ušetřit pro zazimování trochu rašeliny nebo alespoň zetlelého listí. Pro choulostivější mladé konifery a stálezelené listnáče připravíme větší smrkové nebo jedlové větve, které k nim z jižní a východní strany před zámrazem zapíchneme pevně do země jako ochranu před zimním sluncem.
V zahradách se vyskytují choulostivé dřeviny častěji. Ty ošetříme na zimu stejně, jak je výše uvedeno. Některé však vyžadují důkladnější ochranu. Zpravidla jde o keře původem z jižních krajin a z atlantického podnebí, kde bývají vyrovnanější teploty a vyšší vzdušná vlhkost. V našich podmínkách je mohou poškodit tuhé mrazy, výkyvy teploty během zimy (např. katastrofální, místy více než dvacetistupňový pokles teploty v noci na Nový rok 1978), holomrazy, mrazivé, vysušující větry a zimy bez spodní vláhy.
Pro tyto dřeviny spočívá ochrana na zimu v závlaze v pozdním podzimu, zejména ochrana stálezelených dřevin. Rovněž se mulčuje, čímž zamezíme silnému promrzání půdy, aby kořeny mohly přijímat vodu a nadzemní části nezasychaly. Někdy postačí nakopčení. Zastínění jako ochranu před nebezpečným střídáním mrznutí a tání provádíme vzdušným materiálem, jako jsou větve nebo rákosové rohože. Kde je nutná ochrana proti mrazivým větrům, ovážeme rostliny tímto materiálem, popřípadě jutovou tkaninou. Nevhodný je materiál neprodyšný, často používaný papír, lepenka, fólie a husté tkaniny. Způsobuje vznik plísně šedé, předčasné rašení a vysychání půdy pod krytem. Proti pozdním jarním mrazíkům, na ochranu mladých výhonků a jarních květů je přechodné zakrytí tímto materiálem prospěšné. Také zadešťování po nočním mrazu může zachránit jarní vegetaci.
