Přestože vybíráme pro výsadby v sušších oblastech dřeviny méně náročné na vláhu, neobejdeme se u nových výsadeb bez zalévání. Rozlišovat musíme dvojí způsob závlahy: postřik pro zvlhčení ovzduší a důkladnou závlahu pro doplnění půdní vláhy. V prvním případě stačí malé dávky, ale časté. V druhém případě asi tři vydatné dávky za rok, které proniknou až ke kořenům. Závlaha není v žádném případě mechanická práce, je nutno ji provádět s rozmyslem. Dřeviny jsou sice méně citlivé na ostrý proud, avšak vždy se musíme snažit, pokud zavlažujeme hadicí, proud vody dobře rozptýlit.
Větší dávky vpravíme do půdy, jen když kolem rostlin a menších skupin vyhloubíme příkopek, který podle rychlosti vsakování naplníme. Můžeme ho napustit vodou jednou nebo několikrát a pak ho opět zahrnout. Více vody, i když ne vždy dosti stejnoměrně, dáme nižším dřevinám nebo novým výsadbám plošnou závlahou, kruhovými zadešťovači, zpravidla ve spojení se závlahou trávníků.
Náročné na závlahu v sušší oblasti jsou v létě a v pozdním podzimu jehličnany a stálezelené listnáče. Nejvíce trpí v létě suchem městská stromořadí a pro pracovníky zahradních správ bývá velmi problematické, jak potřebou dávku vody, nejméně 50 l na jeden mladý strom, do země dostat. Zde záleží na důvtipu. Možností je mnoho, je však třeba je přizpůsobit místním podmínkám. Nejvýhodnější jsou mísy kolem stromů vytvořené vyvýšenými obrubníky. Dopravu vody mohou obstarat kropicí vozy nebo cisterny.
Pro závlahu dřevin v městském prostředí je možno také použít perforované trubky, zapuštěné kolem stromů jako injektory, a perforované trubky z plastické hmoty, umístěné pod povrchem půdy nebo i nad povrchem, které působí jako kapénková závlaha. Zásadně je možné aplikovat všechny systémy závlah běžné v ovocnářství.
