Habitus je u většiny druhů v mládí mnohem kompaktnější a souměrnější než u listnáčů. Všeobecně převládá názor, že jehličnany nemáme řezat, abychom zachovali jejich přirozený tvar. Je snadné porušit pravidelným stříháním přirozený habitus a vytvořit bezduchou geometrickou figuru. Pravidelné stříhání můžeme účelně uplatnit při tvorbě živých plotů a v historických zahradách. U mnohých druhů jalovců, zeravů, cypřišků a tisů, které nebyly v mládí vedeny do kmínkového tvaru nebo kompaktního růstu, je nebezpečí, že se ve stáří vlivem silných dešťů, mokrého sněhu nebo námrazy a jinovatky rozklesnou. Dodatečné svazování vyšších exemplářů drátem je často již zbytečné a bývá dosti obtížné. Nepružný úvazek odírá kmeny, které se mohou v místě svázání pod tíží sněhu nebo námrazou zlomit a tvar konifery navždy zkazit.
Proto musíme včas zasáhnout zpětným řezem terminálních výhonů, popřípadě i vylamováním konkurenčních výhonů, aby se kmeny nerozdvojovaly. Máme případy, že rozložité jehličnany, např. Juniperus chinensis ‛Pfitzeriana‛, přerůstají určený prostor. Musíme je zkrácením hlavních větví omezit v rozpínavosti, pokud je nechceme odstranit. Zde platí zásada, že provedený zásah řezem nesmí být znatelný. Jak se to dělá, ukazují obrázky a naznačuje popis u příslušných rodů.
Rozmanitost druhů a odrůd je u jehličnanů tak velká, že bychom dokázali vybrat pro každý účel a pro každé stanoviště vhodný tvar. Přesto se stává, že některá konifera přerůstá. Pokud jde o zerav nebo tis, máme možnost strom radikálně zmladit. Konečně se vyskytuje ještě jeden případ, kdy musíme zasáhnout řezem: Některé zakrslé kultivary, jako je např. Chamaecyparis pisifera ‛Blue Dwarf‛, vytvářejí v bohatších půdách bujně rostoucí zpětné mutace, které musíme neodkladně seříznout, jinak se zakrslý kultivar připodobní k původnímu druhu. Sem patří i zaštipování mladých výhonků klečí, u kterých hrozí na nížinných stanovištích příliš bujný růst. V druhé polovině května, když prýty dokončují růst do délky, seřízneme je asi o polovinu délky. Po několika týdnech se vytvoří na koncích zbytků na místě brachyblastů (svazečků jehlic) nové pupeny. Tím dosáhneme nízké a kompaktní kleče.
