Podle způsobu, jak pokryvné dřeviny tvoří porosty, řídíme jejich řez. Keříčkovitě rostoucí, jako vřes a vřesovec, vysazujeme hustě, aby co nejdříve pokryly plochu. Potom se stává, že vytáhnou do výšky a nepůsobí pěkně. V tom případě je musíme každoročně sestříhat, ale ne až do starého dřeva, část olistění musí zůstat. Tuto práci můžeme dělat nůžkami, plotovkami, větší plochy i mechanickým stříhačem. Drobný odpad nemusíme odklízet.
Druhy s podzemními výběžky, jako Pachysandra, vydrží i mnoho let bez řezu, jen okraje porostu musíme udržovat v patřičných mezích. Jiné, jako Hypericum, přes zimu omrzají a na jaře je špalírkami sestříháme zároveň se zemí. Rychle regenerují a opět bohatě kvetou.
Druhy, které se rozrůstají nadzemními výhony a snadno zakořeňují, jako Cotoneaster dammeri nebo Hedera helix, popřípadě i plazivé jalovce, nevyžadují pravidelný řez. I zde však musíme zastříhávat okraje, které přesahují určenou plochu. Velkoplošné náhrady trávníků můžeme stříhat i trávní žačkou. Kultivary skalníků a jiné pokryvné listnaté dřeviny, jako Hypericum, Potentilla, Salix simulatrix, takový řez snesou a vytvářejí nádherné zelené koberce.
