Přesazování vzrostlých stromů a keřů klasickou metodou je náročné na ruční práci a podle vyjádření odborníků v současné době ekonomicky neúnosné. Přesto se nevyhneme jednotlivým případům, kdy jsme nuceni přesazovat vzrostlé dřeviny „po staru“, v období vegetačního klidu, nebo nejde-li to jinak, např. z prostorových důvodů, i kdyby byla k dispozici moderní technika, a často také kvůli vytížení pracovníků v mimosezónní době.
Jsou-li předpoklady, že se podaří dřevinu úspěšně přesadit, tzn., jedná-li se o jedince s bohatým kořenovým systémem, vzniklým přesazováním před několika málo lety, nebo jedná-li se o druh, který přesazování snadno snáší, naostříme rýče, připravíme obalový materiál, popřípadě trojnožku s kladkou na zvedání a dopravní prostředek nebo alespoň fošny, po kterých bychom mohli posunovat vydobytou dřevinu na nové stanoviště.
Přesazování začneme tím, že svážeme korunu odspodu nahoru (jedná-li se o koniferu), popřípadě její jednotlivé partie (jedná-li se o vzrostlý keř). Přitom dbáme, abychom kmen nevyvraceli a neuvolnili tak kořeny v zemi. Bal by potom „nedržel“. Často bude nutné svázat i sousední dřeviny, aby byl dostatečný přístup k patě dřeviny, kterou chceme vydobýt. Koruny stromů svazujeme až po vydobytí, je-li to nutné pro snadnější dopravu. Vlastní vyrývání začneme tím, že seřízneme vrchní vrstvu půdy šikmo postaveným rýčem spádově od paty dřeviny směrem ven až na první kořínky kořenového balu. Na takto odkrytém povrchu kořenové soustavy odpíchneme obrys budoucího zemního balu. Průměr obrysu musíme volit odhadem podle velikosti a tloušťky stromu a hustoty kořenů. V tomto směru nelze podat určitý návod. Příliš velký bal se snadno rozpadne, příliš malý navíc špatně zakořeňuje. Bal obryjeme ostrým rýčem. Nepostupujeme nikdy proti kořenům. Napřed musíme kořeny podél naznačeného obrysu rýčem ostře odseknout a potom štych odrýt a vyhodit stranou. Bal modelujeme kónicky, aby se dole zužoval tak hluboko, jak předpokládáme, že sahají jemné kořeny. Prostor kolem balu vyrýváme raději širší než užší, abychom po dosažení potřebné hloubky mohli snadno přeseknout případné kůlové kořeny, čímž uvolníme bal od spodiny. Možné je též odříznout kořenový bal od terénu smyčkou ocelového lanka. Obrytý a zcela uvolněný bal nahneme v jámě opatrně na bok a podložíme připravenou jutovou pytlovinou. Její jednu polovinu jsme předem smotali tak, abychom ji mohli po převrácení balu na volnou polovinu juty zpod balu vytáhnout, rozmotat a rozprostřít. Dřevinu pak postavíme na rovno a bal zavážeme do podložené pytloviny pevně křížem tak, že protilehlé rohy svážeme. Je-li bal určen pro delší dopravu, sešijeme otvory pomocí balicí jehly v horní části motouzem zezdola nahoru kroužkovým stehem. Větší a těžší baly zabalíme pro delší dopravu do šestihranného drátěného pletiva, které nahoře i po stranách kleštěmi pevně spojíme. Zvlášť velké baly můžeme obednit dřevěnými dýhami do tvaru kádě. Dýhy upevníme z boku obručemi, dno i horní stranu uzavřeme prkénky, která připevníme hřebíky. V zimním období můžeme na kořenové baly nechat působit mráz a potom je připravovat jako tzv. mrazové baly bez obalu.
Při dobývání listnatých stromů a keřů bez zemního balu postupujeme stejným způsobem. Volíme podstatně větší průměr kořenové soustavy než u stromů s balem a půdy necháme na kořenech jen tolik, kolik na nich samovolně drží.
Po vyjmutí a zabalení podložíme bal větší plachtou, kterou pak dvě nebo více osob uchopí za rohy a vyzvedne celou rostlinu z jámy na dopravní prostředek, popřípadě ji posouvá po fošnách na nové stanoviště. Těžší kusy vyzvedáme z jámy pomocí kladky lanem uvázaným za kmen, který musíme dobře ovázat před poškozením. Jistější je, když podebereme bal zkříženými lany. Bal, vyzvednutý kladkou nad úroveň pozemku, podložíme fošnami nebo trámy, které vsuneme napříč jámy.
Vyzvedání balů z jam je možné také různými pákovými systémy, z nich nejlepší je dvoukolový přívěs s prohnutou ložnou plochou a pevným delším závěsem (ojí). Pro vyzvednutí stromu se sklopí ložná plocha přes osu kol svisle do jámy, takže stojí spolu se závěsem paralelně ke stromu. Bal se obepne řetězy, kmen připoutá elastickým popruhem k závěsu a tahem pákového napínáku se vrátí ložná plocha přívěsu i se stromem do vodorovné polohy. Takto vyzvednutý strom lze převézt na nové stanoviště, není-li příliš vzdálené, a opačným postupem sklopit do připravené výsadbové jámy. Stejným způsobem lze vzrostlé stromy s balem nakládat na dopravní prostředky. Nejmenším zařízením tohoto typu lze vyzvednout mladé stromy vysoké až 6 m a těžké 500 kg. Větším zařízením mohou dva muži zvednout strom těžký 4 až 5 tun. K tomu lze jen dodat, že každý sadovnický podnik má svůj systém dobývání a dopravy vzrostlých dřevin, který se po zapracování obsluhy v určitých podmínkách osvědčil.
Přesazování vzrostlých stromů pomocí strojů může být ekonomicky výhodnější než výše popsaným klasickým způsobem, musejí být ovšem splněny určité předpoklady. První z nich je školkařsky předpěstovaný, vícekrát přesazovaný rostlinný materiál ve sponu 2 až 3 m, potom příprava kmene a silnějších větví bandážováním jutovou pytlovinou proti poškození i pro snížení transpirace a vyvázání nízko založených větví ke kmenu. Pokud větve přesahují hloubící zařízení stroje, bude nutné je odřezat až na větvení kroužek. Pracovní postup dobývání a přesazování přesazovacím strojem např. značky VERMEER začíná vyříznutím balu spuštěním rýčů. Bal se pak hydraulicky vyzvedne, zarovná se spodní část a v dopravní poloze se převeze přesazovačem na nové stanoviště, kde se vsadí do připravené jámy. Pro vzdálenější dopravu se balí zemní bal do jutové tkaniny, popřípadě ještě do drátěného pletiva naloží, nejlépe hydraulickou rukou, na dopravní prostředek. Některými stroji pro dobývání vzrostlých stromů lze také hloubit jámy pro přesazování. Jsou-li tyto jámy těsné, dáme do nich před vsazením stromu přiměřené množství kaše ze stejných dílů kompostu a rašeliny s vodou, aby po vsazení bal vytlačil zemitou kaši na úroveň terénu, a tím se vyplnily všechny mezery. (Podrobněji pojednávají o této technice články ŠONSKÉHO v časopise Záhradníctvo č. 2 a 3/1981.)
