Pro trvalou výsadbu na balkónech a střešních zahradách použijeme přenosné nebo stabilní vegetační nádoby z lehkého materiálu. Vysazování dřevin do volné půdy, navezené na střešní terasu, přichází jen zřídka kdy v úvahu, neboť to předpokládá zvláštní úpravu povrchu terasy a vhodnou nosnou konstrukci pro celou plochu. Velikost vegetačních nádob bude limitována nosnou konstrukcí stavby. Velikost a obsah vegetačních nádob bude závislý také na druzích rostlin, které chceme pěstovat. Pro jehličnany a listnaté keře nižšího vzrůstu vystačíme s hloubkou půdního profilu 30 až
40 cm, pro středně vysoké musíme počítat s hloubkou 45 až 65 cm a pro mohutnější keře, popřípadě stromy, musí být hloubka profilu kolem 1 m. Pro plazivé pokryvné dřeviny vystačíme s vrstvou substrátu 20 až 30 cm.
Tyto vegetační nádoby naplníme třemi vrstvami substrátu, a sice vrstvou drenážní, filtrační a vegetační. Na dno dáme drenážní vrstvu v podobě štěrku ve vrstvě 20 až 25 % celkového profilu nádoby. Tato vrstva může při vhodném řešení odpadu nebo odtoku sloužit i jako zásoba vody, která zpětným vzlínáním zásobuje vláhou vrstvu vegetační. Na drenážní podklad rozprostřeme asi 5 cm filtrační vrstvu ze směsi rašeliny a písku v poměru 3 : 1. Lepší je však filtrační vrstva z umělých hmot, jako je kamenná vlna (tavený čedič, používaný jako izolační materiál), Hygromul, Grodan, filtrační rohože a jiný podobný materiál, který nepodléhá rychlému rozkladu. Filtrační vrstva chrání drenáž před zanášením, zabraňuje rychlému vyplavování živin z vegetační vrstvy a slouží ke zpětnému vzlínání vody, zadržené vhodnou úpravou odtoku v drenážní vrstvě. Pokud získáme filtrační rohože nebo kemennou vlnu v plástech, můžeme jimi obložit stěny nádob až na dno, a tím podpořit vzlínání.
Druh půdního substrátu – zeminu – pro vegetační vrstvu volíme podle situování terasy nebo balkónu. Nemá být příliš vysychavý na slunné straně, ale nemá trpět přemokřením na zastíněné straně. Podle materiálu nádob vybíráme zeminu těžší do nádob, které se snadno prohřívají, lehčí do nádob, které se prohřívají pomaleji. Hlavním kritériem pro složení substrátu budou nároky rostlin, které chceme pěstovat. Nevystačíme se složením substrátu, ve kterém žijí rostliny ve volné přírodě. Raději volíme stabilnější komponenty, jako je mechová rašelina, čistý jíl ve strukturní, zrnité formě a syntetický materiál, kterým je perlit, drcený polystyrén a drcená kamenná vlna. Přidáme zásobní hnojivo, nejlépe vhodný druh HERBASYNU 1 až 7, v dávce 2 až 6 kg.m3. Univerzální substrát pro vápnomilné dřeviny se skládá ze směsi jílu, rašeliny a písku v poměru 3 : 2 : 1. Pokud nemáme k dispozici pro vápnostřežné dřieviny čistý kopaný nevápenitý jíl, musíme množství jílu snížit nebo ho částečně nahradit listovkou, vřesovkou nebo hrabankou. Pro dřeviny, které vyžadují slabě kyselou půdní reakci, můžeme použít také rašelinu s přídavkem 1,5 kg vápenného prachu (páleného vápna nebo 3 kg mletého vápence na 1 m3). Dřevinám, které vyžadují vyslovené kyselou reakci, postačí 1 kg CaO na 1 m3 rašeliny s přídavkem křemičitého písku, aby substrát byl propustný.
